Jako svěží vánek v zatuchlém rybníce českých podržtašků Evropské unie zapůsobila návštěva šéfa maďarské diplomacie v Praze. Z pragmatického přístupu Budapešti k mezinárodní politice by se měli čeští politici učit.
Maďarsko bývá v českých médiích poněkud pohrdavě vykreslováno jako středoevropská popelka a jeho prezident div ne jako diktátor. Proč? Jednoduše proto, že se nesklání v hlubokém předklonu před byrokratickým aparátem Evropské unie ani radami a výchovnými políčky ze Spojených států. Jak může vypadat autentická a velkorysá politika malého středoevropského státu názorně předvedl maďarský ministr zahraničí Péter Szijjártó ve svém interview pro Lidové noviny, v němž několikrát uvedl ideologicky horlivého redaktora do rozpaků.
Nejdříve tázajícího zjevně vyděsil, když ho opravil, že „Budapešť rozhodně nelavíruje mezi východem a západem“, jak se mu redaktor snažil vnutit, ale staví se proti sankcím i pokračování války na Ukrajině čistě z pragmatických důvodů. Jaké to jsou?
„S Ukrajinou sousedíme a nikdo nechce válku hned za hranicemi. Navíc většina energie k nám proudí přes Ukrajinu a žije tam zhruba 150 tisíc Maďarů. Navíc nejen Maďarsko, ale celá Evropa potřebuje pragmatickou spolupráci s Ruskem,“ prohlásil diplomat s tím, že vyloučit Rusko z budoucnosti Evropy není správné, protože Evropa nedokáže získat zpět svoji konkurenceschopnost, dokud nenajde sílu kultivovaně spolupracovat mezi východní a západní polovinou kontinentu. Maďarsko podle něj jednoznačně podporuje návrh německé kancléřky Angely Merkelové, aby se od Lisabonu až po Vladivostok rozkládalo hospodářské pásmo, které by bylo všem zúčastněným ku prospěchu.
Ano, jistě, pane ministře Zaorálku, nejedná se o nic světoborného. Jen docela obyčejný sedlácký rozum založený na imunitě vůči ideologickému dělení světa na dobré a zlé. Maďarsko s Ukrajinou sousedí a zřetelněji než my si uvědomuje, že pokud bude pokrytectví Západu ve vztahu ke Kyjevu pokračovat, což by vedlo velice brzy k ekonomickému bankrotu a sociální katastrofě, bude na západ ( a tedy především do Maďarska) prchat více utečenců, než kolik jich přepluje Středozemní moře. Nic víc, a nic méně, než odmítnutí Američany vnucované války a stereotypního malování ruských čertů na zeď, a upřednostnění pragmatické obchodní spolupráce
Vypadá to jednoduše. Stačí se dohodnout. A jasně rozhodnout: buď budeme mít válku, nebo vzájemný obchod, buď se budeme nenávidět a svalovat na sebe navzájem všechny možné viny, nebo spolu budeme vycházet. Proč jen to, probůh, čeští politici ne a ne pochopit?!
