Výsměch olympijským pravidlům, principu fair-play, urážka pořádající země, ale i projev nadřazenosti a pohrdání ostatními kulturami – tak reaguje světový tisk na skandál s vymyšleným oloupením Lochteho a spol.
Miliony lidí ve Spojených státech i na celém světě se vyděsily, když se k nim 14. srpna donesla ponurá zpráva o přepadení amerických plavců při cestě taxíkem v ulicích Rio de Janeira. Statisíce škarohlídů zvedla oči od novin, odkašlaly si a se smrtelně vážným výrazem tváře, leč přece jen mírným zadostiučiněním (na tváři hluboký žal, však lehký v duši smích, abych parafrázoval Karla Hynka Máchu): „Já to říkal. A teď na moje slova došlo.“
O bezpečnostních rizicích Ria, pouličních gangsterech na motorkách a banditech lovící zahraniční turisty se toho napsalo tolik, že by to vystačilo na román. Tolik, že to mnohé sportovce a diváky od cesty na letní Olympijské hry 2016 odradilo. A teď taková bomba, která vlastně dala všem zastrašeným a vystrašeným za pravdu. Pětinásobný olympijský vítěz, mnohonásobný mistr světa v plavání a světový rekordman Ryan Steven Lochte, dvaatřicetiletý superman bazénů a nejlepší plavec světa roku 2010 podle odborného časopisu Swimming World magazine i FINA Aquatics World Magazine byl s kolegy s týmu ve večerních hospodách brutálně přepaden a pod výhrůžkou zastřelení pistolí, kterou mu dva lupiči v uniformách brazilské policie mířili přímo na spánek, musel vydat veškeré peníze i cennosti. Skandál, volali chytráci a novináři celého světa, v té Brazílii mají ale bordel! Už tam loupí i policisté! To je ostuda!
Jenomže z ostudy kabát má nakonec americký rychloplavec s kolegy. Policie ho zatkla o čtyři dny později na letišti ve chvíli, kdy už si chtěl začít léčit své údajné bolístky v rodné vlasti, a obvinila jej z křivého svědectví a výtržnictví. T výpovědí svědků a záznamů bezpečnostních kamer totiž vyšlo najevo, že to byl Ryan s kamarády, kdo tu noc nad ránem porušil brazilské zákony. Nejenže nebyl oloupen ani okraden, natož napaden, ale byli to američtí plavci, kdo – silně opilí po cestě taxíkem z oslavy medailových úspěchů – agresivně napadli obsluhu benzinové pumpy a kopali do dveří tak dlouho, než je vyrazili. Pak museli zaplatit tučnou pokutu, aby způsobenou škodu nahradili.
Oslavné chorály, které do té doby na sociálních sítích Lochteho s kolegy vynášely do nebes, se rázem změnily ve vlnu nadávek, odsudků a znechucení.
„Jaká jsou ta privilegia bohatého bílého muže? Vymočit se na zem, vyrazit dveře, chovat se agresivně a sprostě, a potom nabonzovat, že to tebe okradli ti primitivové v daleké rozvojové cizí zemi,“ nechal se slyšet třeba Gabe Begrado z Chicaga.
„Je to názorný příklad americké nadřazenosti. Ti nabobové si fakt myslí, že k pitomým cizincům v zaostalých cizích zemích si můžou dovolit úplně všechno,“ napsal ve svém mikroblogu pákistánský komik a novinář Kumail Nanjiani. A americký list New York Post Ryana Lochteho přímo na titulní straně označil za „hnusného chlápka, který ničí pověst celé země“. Korunu všemu nasadil ve svém Twitteru britský sloupkař Neal Collins, když napsal: „Až toho chlapa potkáte, normálně ho okradněte!“
Není to ostatně tak dávno, kdy právě američtí olympijští bafuňáři, politici i sportovci nejvíce ohrnovali nos nad tím, jak je srovnatelné se ctí sportovce podvádět při dopingu jako Rusové. Takoví na olympiádu nepatří, křičeli přitom z plných plic. Teď na ně platí okřídlená věta z Gogolova Revizora: „Nenadávej na zrcadlo, když máš hubu křivou!“
