Komu nahrává strach z Ruska

Asi to nebyla náhoda, že v posledním čísle časopisu Ekonom, který vyšlo 21. srpna. vyšel rozhovor s vládním velvyslanec pro energetickou bezpečnost Václavem Bartuškou pod titulkem „V nové soutěži na Temelín si už Rusy nedokážu představit“. Kdy jindy, než právě v tento den, který je v českých a slovenských kalendářích zapsán tím nejčernějším písmem jako výročí invaze vojsk Sovětského svazu a dalších států Varšavské smlouvy do Československa, je možné vyvolat s větším úspěchem strach z Ruska a ze všeho ruského, než právě v tento smutný den. A je třeba říci, že Bartuška se zadaného úkolu zhostil profesionálně, ne sice jako diplomat, ale jako novinář, což bylo dlouhá léta jeho živobytí. Kdo mu úkol zadal? O tom potom.

Po vcelku rozumném úvodu, který je fundovanou sondou do fungování a perspektiv energetiky evropské a trefné pasáži o absolutním nedostatku vůle a schopností českých politiků dlouhodobě strategicky plánovat budoucnost energetiky české, ovšem pozorného čtenáře ohromí plynulý přechod z energetické teorie do politické propagandy jako hrom. To když je řeč o dostavbě nových bloků jaderné elektrárny Temelín, které bude naše země za patnáct, dvacet let nutně potřebovat k uchování vlastní energetické soběstačnosti a nezávislosti. Energetický expert Bartuška se najednou jako mávnutím kouzelného proutku mění v Bartušku demagoga. Najednou mu nejde o to, aby zakázku na dostavbu získala nejvýhodnější, nejlepší a nejbezpečnější nabídka. Jde mu hlavně o to, aby ji za žádnou cenu nedostali Rusové, totiž tamní korporace Rosatom.
„Ruského uchazeče jsem chtěl ze soutěže vyloučit, ale tehdy jsem neuspěl. Letos už nevidím jediný důvod, proč Rusy vůbec oslovovat,“ říká Bartuška, ještě o pár řádek výše nestranný diplomat a seriózní zástupce naší země na poli evropské energetiky. Co na tom, že Rusové staví nové jaderné elektrárny ve Finsku, Maďarsku, Jordánsku, Indii, Číně a mnoha dalších zemích, protože zkrátka dosáhlo v konkrítních případech nejlepšího poměru cena-bezpečnost-užitná hodnota. Anebo že by nezávislé komise expertů ve Finsku a namátkou třeba v Británii, kteří vybírají v ostře sledovaných tendrech nejlepší a nejvýhodnější nabídky pro výstavbu nových bloků jaderných elektráren, byli zakuklenými agenty Kremlu?

Těžko. Jenomže potom je to český velvyslanec pro energetickou bezpečnost a bývalý novinář Bartuška, kdo je rázem podezřelý, že místo aby bojoval za nejlepší možné řešení pro bezpečnou budoucnost české energetiky, plní úkoly některé z firem, které mohou mít na českých jaderných zakázkách zálusk. A to by – minimálně dokud nevymění svou funkci diplomata za místo v PR agentuře zastupující zájmy konkrétní společnosti – rozhodně neměl.
Na obranu pana Bartušky je třeba říci, že si tento rozpor velmi dobře uvědomuje a snaží se jej proto vyvažovat soudnými a rozumnými názory, které na něj zjevně mají dát zapomenout. Po povinné porci protiruské propagandy totiž v závěru rozhovoru připouští, že dlouhodobě tak jako tak nemá uměle vyhrocená krize mezi Evropou a Ruskem budoucnost.
„Stále jsem přesvědčen, že až tato nová studená válka skončí, Rusko bude opět chtít zavést normální vztahy s námi a my s ním,“ domnívá se správně. Až se chce zatleskat, že se panu velvyslanci po drobném propagandistickém výpadku, sehraném na zakázku kohosi, komu nahrává vyvolávání paniky z Ruska, vrátil zdravý rozum.