Hloupneme, hrubneme, zapomínáme, nečteme. Česky se dnes děti neučí ze slabikářů, povídání s rodiči nebo z knížek, ale z úděsných rychlo-překladů stupidních amerických seriálů a televizních soutěží. Nikdo dávno netouží být moudrý a vzdělaný, neřkuli celku prospěšný, ale každý chce být bohatý, svalnatý a pořádně drsný. Učitelé se stali terčem posměchu a po Janu Ámosovi Komenském neštěkne ani pes.
Starosta, lékárník, farář a učitel – to bývali nejváženější občané v každé obci. A 28. března děti nosívaly učitelům květiny a dárky jako důkaz úcty a vděčnosti, že díky nim nezůstanou hlupáky. Den narození hrdého a moudrého českého učence Jana Ámose Komenského, učitele národů a patrona českého školství se slavil nejen jako svátek učitelů, ale i svátek národní, jako připomínka našeho světově uznávaného rodáka, na kterého můžeme být po právu hrdí. Jenomže v posledních letech se na tento svátek zapomíná. Nejen proto, že od roku 1994 je z rozhodnutí organizace UNESCO za Světový den učitelů považován 5. říjen – ani jeden z těchto „učitelských svátků“ zcela příznačně nebyl našimi přemoudřelými politiky oficiálně zařazen mezi významné dny.
Významný český spisovatel, humanista, filozof, teolog a zakladatel moderní pedagogiky Jan Ámos Komenský se narodil v roce 1592 v Nivnici u Uherského Brodu. Byl posledním biskupem Jednoty bratrské před Bílou Horou a první politický mluvčí české protikatolické emigrace po ní. To už se musel skrývat a v roce 1628 emigrovat, protože jeho pokrokové názory a metody katolíci nenáviděli, viděli v něm kacíře a velké nebezpečí pro své mocenské stereotypy a myšlenková dogmata. Komenský totiž – mimo jiné - vystupoval ve školství proti bití žáků a bezmyšlenkovému drillu, zavedl školu hrou, prázdniny, kladl důraz na otevřenost a názornost, na svobodu a individualitu každého dítěte i spolupráci školy s rodiči. To ovšem bylo dosud nevídané a katolíci to brali jako provokaci a nepřístojnou kritiku jejich tehdejší praxe.
Nechci spekulovat o tom, jestli právě to není jedním z důvodů, proč se dnes, kdy katolíci dosáhli nejen na miliardy v církevních restitucích, ale i na značný vliv v politice, na Jana Ámose Komenského, takto protikatolického kacíře, tak věrolomně zapomíná.
Důležitější je ale zamyslet se nad tím, proč dnes učitelé ztratili své významné postavení ve společnosti, důvěru, sociální status i úctu. Proč se o nich mluví pohrdavě jako o „těch, kdo kdyby měli rozum, už by dávno začali podnikat“?
Možná to souvisí s tím, že je pro někoho výhodné držet příští generace v hlouposti a nevědomosti, aby se nechaly lépe ovládat. Každý soudný člověk přece musí pochopit, že národ bez kvalitního a efektivního vzdělání je národem nejen bez minulosti, a tedy vykořeněným, ale také bez budoucnosti.
Takže, abych se dostal konečně k tomu hlavnímu: Čest a sláva všem učitelům, kteří se nenechali nelehkou situací znechutit a navzdory překážkám se snaží dál předávat nastupující generaci to nejvzácnější – povědomí o našich dějinách, slavných předcích, literatuře a kultuře vůbec. Přeji jim každopádně k jejich tak trochu opomíjenému svátku hodně trpělivosti, energie, radosti a všechno nejlepší!
