Papeženec bývá horší papeže a poturčenec horší Turka. Ukrajinci se svou křečovitou snahou zakázat vše ruské mimoděk šlápli z totalitního deště přímo pod okap. A šlo by to říci i jadrněji.
Tak jako se u nás Vánoce neobejdou bez Třech oříšků pro popelku, nedokázali si ještě donedávna představit Ukrajinci své vlastní vánoční svátky bez ruské komedie Ironie osudu. Jenomže od příštího roku bude nejspíš všechno jinak. Neškodná komunální komedie z 60. let o silvestrovské pařbě nerozlučných přátel a jejich kanadském žertíku, kdy posadí na mol opilého kamaráda do letadla Moskva-Leningrad, bude mít nejspíš na Ukrajině utrum. Tento vydařený situační film se stane jednou z třísek, které létají při kácení lesa, které probíhá na rozkaz Kyjeva a týká se likvidace čehokoli, co připomíná Rusko nebo sovětský svaz. Dobrá, proti gustu žádný dišputát, vůbec se nedivím kácení soch Leninů a pochopil bych i přejmenování ulic, které připomínají sovětskou nadvládu nad Ukrajinou. Ale televizní komedie ze 60. let, kde není o Ukrajině ani zmínka, a která se stala pro několik generací příjemným zpestřením Vánoc? To už Kyjev vylévá z kolébkou i dítě a nahrazuje jednu centrálně řízenou fantasmagorii jinou, pouze s opačným znaménkem.
Ano, oficiální záminka se našla, protože jedna z hereček, která ve filmu hraje, se nedávno – po padesáti letech od jeho premiéry – vyslovila v tom smyslu, že anexi Krymu chápe jako přirozený historický vývoj. Pochopitelně to Ukrajince poněkud naštvalo, ale zakazovat kvůli tomu absurdní tragikomedii a lásce, alkoholu a absolutní podobnosti nových sovětských sídlišť, která nejenže Sovětský svaz ani trochu neoslavuje, ale naopak si z něj dělá docela nepokrytě legraci? Ostatně slavný režisér snímku Eldar Rjazanov byl proslulý jako rebel proti systému před rozpadem SSSR i po něm. Plánovaný zákaz jeho komedie je proto paradoxním naplněním jejího názvu v novém smyslu: ironie osudu.
