Někteří vědci tvrdí, že krása spočívá v souměrnosti. Samozřejmě - váza, která bude mít obě strany středové osy úplně identicky zaoblené a jejíž ladné křivky se v žádném bodě nevymknou průměru, který bychom od klasicky hezké vázy mohli očekávat, bude v drtivé většině považována za mnohem "krásnější" než váza s nepravidelnými tvary, jejíž vybouleniny na jedné straně by nám mohly připomínat nádory člověka trpícího elefantiázou. Mnoho lidí podléha tomuto zrakovému klamu, aniž by je napadla pouhá myšlenka toho, že názor, který zastávají, může být pouze neobjektivní snůškou vjemů, které vnímáme vlivem moderního světa.
Už jen prachobyčejný průřez dějinami umění nám demostruje to, že krása ženy spočívá, spíše než v jejím vzhledu, ve století, v němž je vyobrazena. Ve starší době kamenné je Matkou plodnosti Venuše - zralá žena, která představuje páteř kmene, silná a ochranářská domina s mohutnými ňadry, kyprými boky, ale zároveň měkkými rosolovitými pažemi, které značí zázemí a přítomnost sexuální přitažlivosti. Rubens zase vnímal obtloustlé barokní dámy jako symboly něhy a ženské krásy, což dokazují například jeho díla Venuše před zrcadlem (1613-1615) nebo Tří grácie (1636-1638), ze kterých čiší panenská čistota a křehkost něžného pohlaví. Vnímání štíhlého pasu jako známky nastávající nemoci se však (oproti baroku) například ve viktoriánské Anglii moc neprosadilo - dívky byly drceny korzety za účelem dosažení co nejútlejšího pasu, dokonalá (až bolestivě přehnaná) X postava a porcelánová tvář zde byla považována za atraktivní. Letem světem, 40. léta 20. století se stala léty "opravdových dam" - s rudými rty, natočenými vlasy, cigaretou a decentními šaty, které svým způsobem doslova jiskřily erotickou elektřinou, stačilo si jen trochu oprášit fantazii, pánové. Takřka od 60. let 20. století až do nedávné minulosti se udržoval trend hubenosti. Anorexie, bulimie, bla bla bla, vždyť to znáte. Nedávno se zde objevila nová módní vlna a jako stín lidstva se plazí (nejen) po myslích všech méně uvědomělých jedinců, kteří okamžitě nabyli pocitu, že to prostě "musí" mít také. Být fit, mít svaly, jíst zdravě a chodit do posilovny. Ženy jsou za krásné považovány v případě, jestliže je jejich tělo rozloženo na "kozy", "pořádnej zadek" a "něco mezi tím". Chlapci se cpou steroidama a proteinama, jen aby z nich měli ostatní respekt. Ano, už jsme v roce 2014. V době, kdy je celá NAŠE historie zmačkaná do malé papírové kuličky a hozená mezi plechovky Coca-coly a kostry snědených ryb.
Z krásy těží nemálo lidí. Jak doba plyne, přibývá jedinců myslích si, že líbivost je známkou reputace. Krásní lidé 21. století spouští řetězec nesprávností, které plynou hlavně ze společenského vnímání čehosi, co nemusí být v objektivní realitě ani pravdivé. Je to asi takové, jako když hned na začátku uděláte chybu ve zkracování zlomku u dlouhého a těžkého matematického příkladu. Fotograf se prezentuje fotkami, které jsou společností označované jako "krásné". Což na tom, že jsou na nich jen dívky, které jsou tou samou společností považované za "krásné" a to pouze vlivem doby, ve které žijeme? Což na tom, že daný fotograf tuhle magii pochopil už hned na začátku a inzeruje si pouze "vysoké, štíhlé dívky s pěknou tváří" (charakteristika průměru ze začátku článku), aby zvýšil SVOJI popularitu? Nejsem příliš dobrý obchodní stratég, ale něco mi našeptává, že toto funguje.
Smutné je na tom hlavně to, že ideál krásy dnešní doby není daný pouze vertikálně, ale i horizontálně. Takže dívce nestačí být pouze krásná, musí být i nahatá. On ten zakrytý kotníček možná trošku působí jako úsměvné klišé za dob našich babiček, ale věřím tomu, že to mělo ve své době mnohem větší kouzlo než "vytažený kozy" v naší době. Mluvím vulgárně, protože to doopravdy vulgární je. Ač má každé období svá neobjektivní měřítka na ženskou atraktivitu, 21. století se od zbytku historie odděluje něčím, co už doopravdy svoji krásu postrádá - oplzlostí, obscénností, nestydatostí. A ještě k tomu hloupostí. Proč bychom jinak projevovali to, že se nám to líbí a svojí přízní házeli konvenkční příšeře pečený holuby přímo do huby? Proč bychom na druhou stranu fotili svoje nahatý zadky na sociální sítě, kde se na nich (v lepším případě) psychicky ukojí oči všelijakých existencí, o kterých my nemáme ani ponětí a stačí nám jen přiměřený počet "lajků", abychom mohli jít s klidným svědomím spát? Možná si myslíme, že je to krásné. Možná.
Možná proto, protože krása je pomíjivá, ale blbost věčná.
http://phamthai.blog.idnes.cz/c/440050/V-blbym-veku.html
