Sociální rovnost za reálného socialismu

V řečnických projevech zástupců strany sociálně demokratické se někdy hovoří v tom smyslu, že naše společnost je rozdělená na lidi bohaté, obyčejné a chudé.

Napadlo mne, abych si osvěžil povědomí, jak to bylo s rozdělením společnosti v době reálného socialismu, kterou jsem celou se svojí rodinou prožil.

Stát byl založený na pevném svazku dělníků, rolníků a inteligence v čele s dělnickou třídou (Ústava 1960, Hlava I, Ćl. 1). Vedoucí silou ve státě i ve společnosti byla KSČ ( Hlava I, Čl. 4). Všichni občané měli rovná práva i povinnosti ( Hlava II, Čl. 19). V odměňování platila zásada: „Každý podle svých schopností, každému podle jeho práce“ .

 Samozřejmě, že majetková ani společenská rovnost neexistovala.
Upřednostňovaná byla rukodělná práce v nejrůznějších oborech. Příslušníci inteligence byli odkázáni na platy nesrovnatelně nižší než jejich stejně staří vrstevníci v dělnickém povolání. Mzdové tabulky byly vázané na dobu vykonávaného zaměstnání. Mnozí pracovníci v dělnických profesích si svépomocí stavěli rodinné domy, opracovali chaty či chalupy a často nedostatkový stavební materiál měli vždy k dispozici. Příslušníci inteligence byli často rádi, pokud jim lidospráva přidělila byt. Kromě toho neměli na podobnou aktivitu ani čas ani peníze. Pokud příslušník inteligence nebyl členem KSČ, měl tak zvaný kádrový strop, což znamenalo znemožnění odpovídajícího kariérního vzestupu s vyšším platovým ohodnocením.

¨Zemědělci byli zahrnutí do třídy rolníků. Záborem půdy do vlastnictví JZD nebo jejím vyvlastněním do majetku státních statků se z odpovědných hospodářů stali námezdní pracovníci, Výsledkem byla nejen postupná ztráta pozitivního vztahu k půdě ale někdy i práce nedbalá. Na mysl mi přišlo to, jak u nás v nedalekém kravíně blízko sídliště v letních měsících dobytek žízní bučel do pozdních večerních hodin.

Kdo byl členem KSČ získával v pracovní skupině výsadní postavení.
Na pravidelných schůzích KSČ se projednávalo vše, co potom bylo jako hotová záležitost sděleno ostatním pracujícím. To samozřejmě platilo na všech úrovních ve státě. Vládu řídil ˇÚstřední výbor KSČ v Praze Na příkopě. Zajímavou výsadou příslušníků strany bylo, že si v obchůdku umístěném v budově OV KSČ našeho města mohli za výhodnou cenu koupit různé nedostatkové potraviny.
Tzv. uliční výbory řízené komunisty dohlížely na život spoluobčanů, organizovaly úklidové brigády před 1. májem nebo před výročím ruské bolševické revoluce a z povinnosti dávaly různá vyjádření, doporučení či nedoporučení k  různým občanským záležitostem. V mém případě šlo např. o doporučení k  funkci soudního znalce, jindy se to třeba týkalo vyjádření k přihlášce ke studiu na vysoké škole u osob nezletilých atd.
Drobné úplatkářství bylo běžné a umožňovalo výhodnou koupi např.jediného jízdního kola v místní prodejně nebo nedostatkového ovoce z dovozu. Černý obchod se zahraničními měnami byl výnosným zaměstnáním a zdrojem velkých příjmů. Vzkvétala rovněž práce na černo ( melouch ) pod pláštíkem sousedské výpomoci.
V praxi se často uplatnil slogan „Kdo nekrade, okrádá rodinu“.

Do práce chodili všichni, mnozí však brali mzdu, aniž by práci odevzdávali. Pamatuji případ, že v místní chemické továrně jeden pracovník obvykle spal. Nikoho proto nepřekvapilo, že se po skončení směny neprobudil. Pitva nakonec prokázala otravu jako příčinu smrti. Buřtů byl dostatek a kriminalita byla malá díky dokonalému policejnímu dohledu nade vším a též díky existencí železné opony. Obyčejní lidé byli většinou spokojení.

Za reálného socialismu bohatí nebyli a chudí nebyli také. Byli jenom obyčejní lidé.

Dnes v době reálného kapitalismu máme osobní svobodu, zdá se, že nikdo za nic nezodpovídá, často se krade i na politické úrovni a osobní bezpečnost není řádně zaručená – zločin číhá všude.

Nicméně, bude líp.

Ladislav .Peychl  24.6.2015