V dobách diktatury proletariátu a později v období tzv. reálného socialismu se společnost dělila jednoduše na dvě skupiny- my a oni.
V současnosti, která se v rámci demokracie vyznačuje absolutní občanskou svobodou, hraničící až s anarchií se podle mého názoru společnost rozvrstvila.
V první řadě převažují normální občané ( populisticky nazývaní obyčejnými lidmi ), kteří pracují, starají se o rodinu a vytvářejí národní bohatství. Sem bych řadil i poživatele penzí a dále občany, kteří jsou dočasně nezaměstnaní a dodržují zákonná pravidla. Na okraji tohoto středu nalézáme osoby, které o práci nemají zájem a pohodlně využívají sociální dávky pro nezaměstnané, dále osoby bez domova na jedné straně a toxikomany na straně druhé.
V druhé řadě nacházíme početně sice slabou skupinu, o které se však mnoho povídá. Jsou to tzv. celebrity (z latiny cerebrum= mozek) a VIP ( very important persons). Je to sbírka herců, zpěváků a bavičů, které by mnohdy nikdo neznal, nebýt bulvárních časopisů a ostatních medií. Tyto „důležité osoby“, až na výjimky, v zájmu svého zviditelnění odkrývají veřejnosti své soukromí i podrobnosti z intimního života. O jejich inteligenci lze někdy pochybovat.
Třetí a to významnou skupinu tvoří tzv. politici ( politika= správa věcí veřejných, správa obce, státu). Většinou jde o jedince s průměrnou inteligencí, kteří by se v praktickém životě obtížně živili, a proto hledají útočiště v politice. Jejich vize většinou nepřekračuje jedno volební období. Jejich akce je podřízena osobním a stranickým zájmům. Zájem státu a dobro občanů je příliš nezajímá.
A nyní hledejme východisko z této nastíněné situace. Byla reálná vize občanské společnosti tak, jak ji předkládal Václav Havel? Pochybuji.
Ladislav Peychl, 17. 6. 2015
