České cikánské etnikum je společenský problém

Mezinárodní pojmenování cikán je snad možné hledat ve staré řečtině, kde se  označení athinganos=nedotknutelný  týkalo osob z nižších sociálních skupin.

Nejstarší dochovaný český záznam tohoto slova pochází z roku 1416 :“ Toho roku se po celé české zemi toulali cikáni a okrádali lidi“.
( C.Werner 2009).

Cikánské etnikum, které vychází ze středověké Indie, se tradičně dělí na dvě větve-na Romy a  Synthy. Romové jsou nejpočetněji zastoupení ve střední a východní Evropě. První pokusy o asimilaci těchto původně kočovníků sahají do 18 století. Za vlády komunistů u nás tyto snahy pokračovaly. Problém se řešil též ubytováním rodin romů v nových domech na sídlištích. Jak to asi skončilo?

Cikánské etnikum, které vychází ze středověké Indie, se tradičně dělí na dvě větve-na Romy a  Synthy. Romové jsou nejpočetněji zastoupení ve střední a východní Evropě. První pokusy o asimilaci těchto původně kočovníků sahají do 18 století. Za vlády komunistů u nás tyto snahy pokračovaly. Problém se řešil též ubytováním rodin romů v nových domech na sídlištích. Jak to asi skončilo?

Po 2. světové válce v českých zemích zbylo asi 600 romů. Tento stav se vládním úsilím napravil stěhováním cikánů ze Slovenska. Dnes již není přehled o jejich skutečném původu. V 21. století vládní autority nejen u nás ale i v jiných zemích nemají jasnou představu, jak se s problémy způsobené tímto migrujícím etnikem vypořádat. Zatím vše zůstává v defensivě.

Za reálného socialismu romské rodiny žily z přídavků na děti, otcové často  byli i zaměstnaní, nebo dostávali invalidní důchody ( někdy i na choroby, kterými netrpěli). Dnes se navíc udělují sociální dávky v tzv. hmotné nouzi. Děti nevidí své rodiče pracovat již v druhé generaci. Romové o práci buď zájem nemají, nebo je nikdo zaměstnat nechce nejen pro nízké vzdělání ale i pro nespolehlivost  ( Sám jsem se poučil, když mi členové místní rodiny instalovali na chalupě plot. Práci dobře odvedli, nicméně následně jsem již nikdy nenalezl elektrickou vrtačku s příslušenstvím a prodlužovací kabel 30 m dlouhý, který jsem kdysi odcizil v nemocnici a uložil na půdě.

Soudím, že vazba na společenství je u romů velmi silná. Dokládají to možná dva příběhy osvojených dětí tohoto původu. V prvém případě dívka, když dospěla 14 let, adoptivní rodinu navždy opustila. V druhém případě pubertální jinoch se stal závislým na drogách, adoptivní rodiče vydíral a fyzicky ohrožoval, nakonec též odešel ke svým.

Soustředění romů v ghettech na severu Čech se ukázalo zřejmě nesprávným krokem. Falešná seriosnost hovoří o „osobách s tmavou pletí“ nebo o „nepřizpůsobivých“. Vládní autority zatím vše řeší cestou charity. Zapomíná se, že zákony platí pro všechny občany stejně.

Tomio Okamura zveřejnil 139 institucí, spolků a strategií, které řeší integraci romů. Není to málo?

Závěrem připomínám, že jsou i výjimky. Znám jednu romskou rodinu, která by nám všem mohla být vzorem. Jsem vždy potěšený, mohu-li se s jejími příslušníky pozdravit.

Lad. Peychl 30.5.2015