Zhubni tři kila a půjdeš na
molo. Udělej si něco s těma vlasama. Před přehlídkou jíst
nebudeš. Dej si panáka, nebudeš nervozní a přejde tě
hlad. Dej si cigáro, uleví ti to. Moc nepij, nafouklo
by se ti břicho. Na stolku jsou gutalaxový kapky. Vezmi si je
pár hodin před přehlídkou, získáš tak
aspoň dva centimetry v pase.....
Původně jsem o tom vůbec psát nechtěla. Původně jsem na to chtěla úplně zapomenout. Jenomže to nejde. Cenzorům se za to omlouvám, ale jinak to nejde. Nejde to, protože mě to NASÍRÁ do dneška a to je to už deset let za mnou.
Bylo mi 18 a oslovil mě „scout“. Vyhledával potenciální talenty, holky, co by se mohly stát modelkami. Inu, ruku na srdce, která holka by alespoň jednou v životě nezatoužila po tom stát se modelkou? Byla jsem polichocena a po pár dnech jsem na telefonní číslo, co mi dal, zavolala. Pozvali mě na testy. Udělali fototesty a zařadili mě do kursu pro začínající modelky. Usoplila jsem z kapesného studentky střední školy, kurs zaplatila, přihlásila se a absolvovala. Po kursu jsem byla zařazena mezi modelky nejmenované modelingové agentury.
Dvakrát týdně jsme měly společně s ostatními děvčaty jakési „tréninky“. Chodily jsme na podpatcích, trénovaly pozy, věšely na sebe cvičná oblečení, prádlo, plavky, šaty dlouhé i krátké, extravagantní klobouky a boty. Nafotilo se pár katalogů plavek, spodního prádla, konfekce a plesových šatů. Poté jsme jako „začátečnice“ s holkami z mého kursu byly povýšeny a byly jsme vypuštěny na molo.
Přehlídka pro nás začínala ráno. Účesy, make-upy, generálka v civilu, dvě generálky s převlékáním a přečesáním a poslední odpolední generálka úplně „na ostro“. A pak už rovnou přehlídka.
To by člověku nevadilo. Nevadilo mi tenkrát ani to, že jsme dostávaly pakatel a veškeré peníze provize shrábla agentura. Prostě mě to bavilo, líbilo se mi to. Vadily mi úplně jiné věci.
Vadilo mi to, že když jsem přišla ráno na zkoušky, logicky jsem v „batůžku“ měla sbalenou svačinu. Věděla jsem, že bude dlouhý den a odmítala jsem padat na ústa hlady. Řešila jsem to většinou velkou obloženou bagetou v kombinaci šunka a sýr, velkým půl kilovým jogurtem a nějakou sušenkou. Co to je na celý den? Po příchodu mi byla svačina zabavena s konstatováním, že jíst se nebude. Z Itálie se totiž přivezly konfekční modely poněkud „útlejších“ velikostí a když bych prý zbouchala tu velkou bagetu, neoblékla bych to. Odvětila jsem slušně majitelce agentury, že mám už teď hlad a že pokud tu budu do deseti do večera, padnu hlady a budou mě tu křísit. Dostala jsem krásnou odpověď. „Dej si panáka a cigáro“.
Na stolku leželo několik balení gulataxových kapek. Projímadlo. X hodin před přehlídkou požít a na přehlídku bude člověk prý vyprázdněn tak, že „získá“ až 2 cm v pase. Odmítla jsem. Dostala jsem pokutu. Další pokutu jsem dostala za to, že jsem oproti minulému týdnu na agenturní digitální váze vykázala váhu o 30 dkg vyšší.
Nebylo neobvyklé, že některé dívčiny před přehlídkou chodily zvracet. Aby byly echt „prázdné“. Stalo se, že holky i omdlívaly. Dávily hlady. Některé vycucaly před přehlídkou aspoň dvě kostky cukru.
Takže moje nejslavnější přehlídka spojená s promoakcí k příležitosti nového modelu vozu Porsche dopadla tak, že můj výdělek byl ponížen o 85% na pokutách. Dostala jsem pokutu za:
- přibraných 35 dkg
- odmítnutí zříci se svačiny
- najedení se mezi poslední generálkou a přehlídkou
- odmlouvání majitelce agentury
- špatné chození na lodičkách
- odmítnutí požití projímadla
Pokuta za špatné chození na lodičkách byla další kuriozitou. Protože jsem v té době ještě závodně tančila, neměla jsem s lodičkami problém. Ale majitelka agentury měla problém se mnou. Prý netlačím pánev dostatečně dopředu, jak to prý „dělají špičkové modelky“. Odpověděla jsem, že nejsem špičková modelka a že na chůzi na podpatku považuji za krásné právě to, že by měla být přirozená. Lup a měla jsem pětikilo dole.
Byla jsem naivní a podlehla jsem mamonu. Naštěstí jen na chvilku. Otázka ukončení smluvního vztahu mezi mnou a agenturou byla naštěstí otázkou chvilky, protože když majitelka agentury zjistila, že další její ovečce rozmlouvám projímadla a zvracení před přehlídkou, zbavila se mě velmi ráda.
Tak jsem ukončila svou „kariéru“ v modelingu a dodnes je mi při vzpomínce na tuto přehlídku (a nejen tu) na zvracení.
Nenutím čtenáře, aby se mnou souhlasili, nebo aby mi věřili. Píšu to, co se mi stalo. Píšu to, co jsem zažila. A vás mámy prosím, až se vaše dcera bude chtít stát modelkou, buďte opatrné a obezřetné a nenechte agentury, aby vydělávaly na vašich dcerách a z vašich dcer se staly anorektičky, bulimičky a trosky. Ne každá modelingová agentura má totiž úroveň........
