Ve světě vítězí předběžná opatrnost a vyvážená regulace

Vítězství pro spotřebitele a volný trh. Tak evropská komise prezentovala rozsudek evropských soudců, potvrzující obrovskou pokutu, kterou komise EU uložila Microsoftu za šikanování konkurence. Američané jsou vyděšeni. Byla by se stejnou vervou pronásledována též firma francouzká? Proč se vlastně spory rozhodovaly v Bruselu a v Lucemburku, kde zasedají eurosoudci? Američtí kongresmani hovoří o plíživém protekcionismu a o zfanatizovaných regulátorech v EU. Když komisařka pro hospodářskou soutěž N. Kroesová prohlásila, že „v EU bychom rádi viděli výrazný pokles podílu Microsoft na trhu,“ tak to Američany přinejmenším muselo vést k zamyšlení. Nestává se prostě Brusel hlavním městem ne jen Evropy, ale celého světa, pokud jde o tak klíčovou otázku, jako je regulování vývoje ve světě.

Evropa přebírá po Americe její roli při tvorbě celosvětově platných norem. Americký model také pod vlivem nadcházející globální recese se zdiskreditoval, nastává éra poevropštění světa, jak uvádí The Economist  (22.9.: „EU is becoming the world¢s chief regulátor“). Evropský model staví na principu „předběžné opatrnosti“, který je východiskem pro většinu směrnic nejen v oblasti životního prostředí a ochrany zdraví. Podle tohoto principu je třeba přijímat preventivní opatření, podložená vědeckými rozbory, už když hrozí určité nebezpečí,  a to ještě dříve, než lze riziko změřit. V Evropě se nepředpokládá, že firmy jsou nevinné, ale právě naopak, důkazní břemeno je na podnikatelích. Základní filosofie Evropy a Ameriky jsou neslučitelné, proto povídání o společných hodnotách je třeba brát s velkou rezervou, resp. je nevztahovat na náhled na konkurenční prostředí. Evropský pohled odpovídá představám spotřebitelů a firem, toužících po určitých jistotách. K evropskému přístupu směřuje též Čína a postupně se mu přizpůsobí svět. Evropské předpisy požadují recyklaci automobilů, zakazují toxické látky jako je olovo nebo rtuť v malých elektrických přístrojích. Šéf General Motors dle citovaného listu k tomu uvádí: „Zasáhlo nás to jako tsunami.“ Američtí exportéři nutí i domácí výrobu přizpůsobit se Evropě. Evropa v regulacích vítězí, a o to jí jde. Ve světě probíhá soutěž, kterou vyhraje „sociáldemokratismus.“ A je to dobře.

Na toto téma se ovšem vede debata i v Evropě. Vede se mezi těmi, co chtějí v EU prosadit sociální model, a těmi druhými, kteří chtějí svobodný trh amerického typu. To není ale pro dnešní dobu ta správná debata. Spíš bychom se měli ptát, v čem je dobrá evropská sociální orientace a co na druhé straně neumí. Vzít prostě sílu jednoho modelu a zbavit ten druhý slabých stránek. Demokratické země se sociální tradicí mají svou silnou stránku v solidaritě. Nenechají člověka propadnout až na dno. Každý ví, že má zodpovědnost za ty méně šťastné. Co sociální orientace neumí, je podnikat. Je v ní tendence k závislosti na státu a ztrácí se v ní osobní iniciativa. Kapitalizmus naproti tomu umí podnikat, inovovat. Je ale patologicky orientován na individualitu. Neumí  rozdělovat plody svých úspěchů. A neviditelná ruka trhu? To je fikce! Protože nakonec bohatí bohatnou a chudí chudnou, pokud se to nedrží pod kontrolou.

               Jde o přirozenou rovnováhu. Stimulovat a regulovat trh, zajistit, aby byl inovativní a ekologicky udržitelný a aby se zachoval individuální zájem – ale i solidarita. Jde také o to, aby tu byla silná občanská společnost, silné politické strany, silné odbory, aby se tak prospěch tohoto ekonomického modelu dostal ke všem a aby tu byla rovnováha mezi trhem a spravedlností. To je ta základní rovnováha, která by měla nastat, a právě k ní by měla směrovat základní debata uvnitř ČR. Nesmíme se vzdát zásad, že stát a veřejný sektor musejí společnosti poskytovat základní služby a že stát musí k obecnému prospěchu podporovat občana při realizaci jeho osobního potenciálu.