Hlavou v písku a zadkem k nebi a vůbec to vládě nevadí

Minulý týden jednal ve španělské Valencii Mezivládní panel pro klimatickou změnu (IPCC), který sdružuje drtivou většinu světových odborníků v této oblasti a je poradním orgánem OSN. Níže uvedená fakta nejsou pro lidstvo nijak povzbudivá. Očekávám, že ve světle těchto alarmujících zpráv zaujme vláda odpovědný postoj a předloží harmonogram konkrétních a účinných opatření ke snižování emisí skleníkových plynů. Jelikož daleko největším zdrojem emisí skleníkových plynů je energetika, musí vláda zajistit nevratné zakotvení podmínek pro maximální využití potenciálu úspor energie a obnovitelných zdrojů energie. Jak vyplývá z postoje vlády k dlouhodobým emisním cílům a množství emisí vypouštěných podniky, vláda ve skutečnosti činí pravý opak – bude i nadále zaujímat vůči skutečnosti a řešením globálního oteplování pozici pštrosa?  

V sobotu 17. 11. IPCC vydal svoji syntetickou zprávu, která shrnuje poznatky tří předchozích letošních zpráv IPCC, analyzuje situaci, upozorňuje na souvislosti a nabízí opatření k řešení včetně odhadu nákladů na tato opatření. Podrobnější verze této zprávy bude jedním z hlavních podkladů pro jednání vrcholných politických představitelů zemí celého světa o problematice klimatických změn, které začíná již za 14 dní na ostrově Bali v Indonésii.

            Tato poslední zpráva IPCC je důležitá především tím, že uvádí pouze závěry, na kterých se shodli všichni vědci z panelu. I tyto závěry však jsou alarmující:

-         do konce 21. století dojde k nárůstu průměrné teploty na Zemi o 1,1 až 4,0 ^oC, možná však až o 6,4 ^oC,

-         hladina moří stoupne o 28 až 43 cm, možná až o 140 cm,

-         do 50 let budou arktické ledy v létě úplně roztávat,

-         vzroste četnost extrémních veder, povodní, hurikánů, tornád apod.,

-         již v roce 2020 bude nedostatkem pitné vody trpět až 250 milionů lidí,

-         příčinou těchto změn klimatu je především růst koncentrace skleníkových plynů v zemské atmosféře, přičemž zdrojem velmi podstatné části emisí těchto plynů je činnost člověka.

Dobrou zprávou naopak je, že i současné technologie umožňují snížit emise skleníkových plynů o desítky procent a že odhad nákladů na zabránění výrazných ekonomických škod z klimatických změn je velmi přijatelný.

Přestože pravděpodobnost správnosti těchto vědeckých předpovědí je minimálně 90 %, někteří vrcholní představitelé ODS si je stále dovolují zlehčovat a zpochybňovat.

Například pan prezident ignoruje hlasy široké vědecké obce, zpochybňuje globální oteplování jako takové a jeho dopady a se dokonce považuje za bojovníka s větrnými mlýny. Ve skutečnosti je však pouze a jen nezodpovědný, když před zřejmě největší hrozbou pro lidstvo za jeho historii strká hlavu do písku a staví se do role mluvčího stále se ztenčujícího kontingentu pochybovačů. I pro tento jeho postoj je pro mne odpudivý fakt, že se možná stane znovu prezidentem.

Pan premiér zase tvrdí, že cíle EU v oblasti snižování emisí skleníkových plynů jsou nesmyslné, pokud si stejné cíle nestanoví i ostatní velcí emitenti (USA, Čína, Indie, Rusko). Je pravda, že Česká republika produkuje jen asi 0,8 % světových emisí skleníkových plynů a EU necelou pětinu. Zároveň však ČR vypouští na hlavu dvojnásobné množství emisí skleníkových plynů než je světový průměr. Ve skutečnosti je postoj EU vyjádřením globální zodpovědnosti a nutnosti burcovat k činům i ostatní státy. Bylo by také zajímavé, zda premiér tento postoj prezentuje na jednáních v EU. Spíše nikoliv, protože by byl předmětem oprávněné kritiky a zřejmě i posměchu.

Pan ministr Říman si zase myslí, že evropští komisaři mají jednostranný pohled na daný problém a dokonce si dovoluje veřejně tvrdit, že boj komise ohledně oxidu uhličitého nabývá hysterických rozměrů.

Pro tyto politiky je zde sdělení, jehož správnost je stoprocentní a které nelze zpochybnit: Teplota a tedy i klima se během existence Země skutečně měnily vícekrát, přičemž teplotní výkyvy v minulosti byly i vyšší. Nikdy v historii Země však neprobíhaly změny teploty a klimatu tak rychle, jako dnes. Největší známý nárůst teplo byl v prvohorách, kdy stoupla průměrná teplota o 8 stupňů, ale během 100 milionů let. Ve třetihorách stoupla teplota o 2 stupně během 10 milionů let. Dokonce i změny průměrných teplot mezi dobami ledovými a meziledovými ve čtvrtohorách, které dosahují 1 až 2 stupňů, trvaly tisíce let. V naší době jsou tyto změny bohužel řádově rychlejší.

Možná by také s panem prezidentem a naší vládou mohlo pohnout i to, že i zástupci USA přiznávají, že vědci dostatečně prokázali, že ke změnám klimatu skutečně dochází.

      Navíc každý nezaslepený člověk vidí, že s podnebím se cosi děje. Svědčí o tom například vysychání studní (v ČR zejména na Mělnicku a Jižní Moravě), sílící lokální záplavy nebo povodně z let 1997 nebo 2002, lesní požáry v Řecku, Kalifornii či Španělsku, stále četnější hurikány ve střední a severní Americe a jihovýchodní Asii.