Be cool Mr. President!

Český prezident Václav Klaus včera v britské televizní stanice BBC World zpochybnil připravované závazky ohledně omezování emisí plynů se skleníkovým efektem.           "Jsem si naprosto jistý, že za třicet let bude otázka globálního oteplování zapomenuta. Lidé se budou občas smát, že lidé z roku 2007 byli úplně šílení, když mluvili o globálním oteplování, protože budou mít úplně jiné problémy," prohlásil Klaus. Klaus zopakoval své názory, tedy že globální oteplování v podstatě neexistuje nebo že minimálně není způsobené člověkem a že ekologická kampaň je ideologicko-politickou debatou. Jak z jeho slavné klimatologické publikace vyplynulo, jde o nové náboženství. Včera odhalil apoštola té víry, kterého obvinil navíc z arogance. Koho jiného než bývalého amerického viceprezidenta Alberta Gora, jenž za ekologické aktivity dostal letos Nobelovu cenu za mír.

Uvažuji o prezidentových slovech. Proč bych se nemohl s myšlenkou vzniku nového náboženství – víry v globální oteplování – smířit? Konečně jsem v dobré společnosti kněží, jejichž jména jsou z obou stran lemována vědeckými tituly ponejvíce z oboru přírodních, tedy exaktních věd. Stačí se podívat na seznam odborníků zastoupených v mezinárodním panelu IPCC. Má evangelia jsou statistická data a mými chrámy jsou nejvýznamnější univerzity a vědecké ústavy, i americká NASA. Máme i svá centra víry, novodobý Vatikán či Mekku. Tak například Londýnský Institut pro výzkum veřejné politiky, Washingtonské Středisko pro americký rozvoj nebo Australský institut hlásají takové mýty (možná nebezpečné věci), jako že bod zlomu nastane ve chvíli, kdy koncentrace oxidu uhličitého v ovzduší už jen nepatrně stoupne.  Propadnutí peklu v podobě nezvratných změn může tedy dojít během deseti let další nečinnosti naší civilizace. To hlásají i jiní věrozvěstové, než ti z panelu IPCC – za připomenutí stojí například jméno bývalého hlavního ekonoma a víceprezidenta Světové banky sira Nicholase Sterna. Stačí, aby se průměrná teplota zvýšila o dva stupně Celsia ve srovnání s hodnotami, které na Zemi panovaly před průmyslovou revolucí. Dnes to znamená, že nás od apokalypsy dělí zvýšení teplot o pouhý jeden stupeň celsia.

Dle názoru pánů Klausů máme být patrně hrdi na to, že se  na pražském hradě  formuje opozice této vědecké víry, hradní pán vydává na vědomí antisakra (svaté lži) v podobě demagogického kvarteta. První lžisakrum tvrdí, že globální oteplování není prokázáno, neboť měření postrádá dostatečně dlouhou časovou řadu. Měření od roku 1880 (grafy na www NASA) a vědecký výzkum dokazující údaje za posledních tisíc let (grafy www IPCC při OSN) patrně o ničem nevypovídají. Druhé antisakrum říká, že jestliže doby ledové a následné oblevy nezpůsobil člověk, pak ani případné dnešní oteplování nelze na člověka svést. Až příliš nápadná podoba křivek růstů exhalací skleníkových plynů a zvyšování mořských hladin nebo výskytu extrémních klimatických událostí jako jsou povodně, tornáda a jiné, vše v době od průmyslové revoluce, zřejmě nic nedokazuje. Třetí svatá lež vychází z předpokladu, že i kdyby skutečně ke globálním změnám došlo, budou mít i pozitivní dopady. Takový rozpad cirkulace mořských proudů, včetně Golfského, rozpuštění ledovců a zatopení přelidněných ostrovů a pobřeží, vysušení tropických deštných lesů, celosvětové stěhování národů a chaos budou patrně události zcela zanedbatelnými s ohledem na přínosy globálního oteplování. Vždyť například při zvýšených koncentracích oxidu uhličitého možná porostou lépe rajčata. Ďábelskou pravdu zakončuje tvrzení, že i kdyby přece jen lidstvo k oteplování prokazatelně významně přispívalo, ještě to není důvod k panice, natož k přijímání jakýchkoliv opatření. Ovšemže ne, vždyť podle této logiky nelze vyvrátit to, že ta větev, kterou si podřezáváme, je možná silnější, než ti druzí tvrdí.

Takže pane prezidente buďte v klidu a nenechte se vyprovokovat oteplováním. Vždyť sněží a možná zítra bude již mrznout až praštět až nám budou z nosů trčet rampouchy. V takovém počasí by opravdu bylo absurdní se bavit se zastánci pochybné ideologie udržitelného rozvoje o globálním oteplování.

 Argumentaci družiny hradního mesiáše považuji za velmi nebezpečnou, protože vychází ze světonázoru Marie Antoinetty "po nás potopa". A jak je notoricky známo, přímým důsledkem této životní filosofie bylo, že tato poslední francouzská královna skončila svou životní pouť na gilotině. Země rozhodně není vhodným objektem pro podobné nezodpovědné pokusy. Nemůžeme si dovolit zkoušet, co všechno klimatický systém Země vydrží, protože druhou šanci již lidstvo nedostane. Příroda si samozřejmě poradí, ale už bez nás. Pro lidi však může pak už být pozdě na to cokoliv podnikat. Pokusme se aktivně emise skleníkových plynů spojené s lidskou činností snižovat bez ohledu na to, jak zní fanfáry z hradu.