Masaryk povýšil několik set tisíc pasáků ovcí z Podkarpatské Rusi na státoprávní národ a z vysoce vzdělaných , bohatých , tří milionů českých Němců udělal národnostní menšinu s omezenými právy. Jistě i tato nespravedlnost způsobila jejich příklon k III. říši a  také  se projevila v  ideologii A. Hitlera.

Němci přicházeli do pohraničních hor na pozvání českých králů a z divokých, neobydlených a těžko kultivovaných oblastí tvrdou prací vytvořili jednu z nejkulturnějších krajin v Evropě.

Po odsunu jejich místa obsadili zlatokopové, kteří se s novým domovem nezžili ani dodnes, viz sociální problémy Karlovarského a Ústeckého kraje.

Taková jsou fakta !

Půl pravdy - jen ta o tom zvelebení. Za pár set let poklidného života náhle dostali nápad, jak se odtrhnout od původního státu, změnit hranice a toto území přiřadit k jinému státu. Posléze chtěli (a dostali) celý tento stát a snažili se posunout hranice dál a spolknout celou Evropu. Taková jsou fakta!

Autore, podle mých obecných znalosti o uvedené problematice s Vámi naprosto souhlasím. Co se tyče jednotlivých události , ani kvalifikováni historici jak naši , tak i němečtí se dodnes nejsou  mezi sebou vzájemně , tak i mezi Čechy a Němci  shodnout na výkladu jednotlivých údalosti , jak o jejích vzniku , tak o následcích. Mám za to , že problem je opravdu v jediném - Sudetoněmecká menšina není schopná , ani ochotná příjmout výsledek války a neústale se pokouší dostát k tkzv.svým majetkům přes prolomení Benešových dekretů. Pokud neuznají oni sami pomoci nějaké mezinárodní , právní konference , že táto otázka už nebude nikdy otevřená , za žádných okolností, že vztahy jak právní , tak občanské jsou už vyrovnané , tak čeští občane budou neústale ve střehu , a vždy budou mít obavu se zvratu stavu , protože Německo je o dost silnější jak potenciálem obyvatel ( výstavba armády ) , tak i ekonomický. Proto jsem přesvědčen , že pro Čechy je EU bezpečnostním východiskem. Kdo to nevidí , je slepcem , nebo hlupákem , nebo zrádcem .!!!!!!!

Ano, fakta a čísla a ne zamlčování viny fašistů a nacistů je to, co je potřeba.

Ano. Omluva by neskodila z obou stran, uznat, ze nekdo neco udelal spatne, je ukazka dospelosti, vyspelosti. Popirat je ukazka neceho jineho. Turecko doted popira genocidu Armenu a jak je s tim ubohe...

Český stát se omluvil již několikrát. Kolikrát to bude ještě potřeba?

Vidím, že je nutno připomenout jednu zásadní věc ... praotec Čech nepřišel do Prahy, aby ji osídlil .... ale na horu Říp - tedy do pozdějších Sudet. A Přemysl oráč byl ze Stadic .... tedy také ze Sudet. Nevyprávějte tu bláboly, že v Sudetech nesídlili Slované ...

vsadím boty, že na Vás vyrukují s Jiráskem 

Pokud mohu poprosit autory příspěvků, nerad bych, aby se tu rozproudila diskuse na téma "co by, kdyby". Rád budu korigovat své názory, pokud mě někdo přesvědčí věcnými argumenty, ale spekulace jsou mimo historickou realitu.

Historie je otázkou výkladu, nelze předložit úhel pohledu, proti němuž by nestál jiný úhel. Tady nejde o náhled, ale o postoj, který podpíráte subjektivními argumenty. To myslím obecně. Fakt je ten, že před první československou republikou stál těžký úkol vytvořit multietnický stát, kterýžto úkol republika nezvládla, i když nepopírám silnou snahu. Říci, že za všechno můžou jednotliví obyčejní Němci je spíš emotivní výrok než pokus o objektivní pohled.

Němci válku prohráli a proto tady nejsou.

Kdyby Němci válku vyhráli, byli by tady oni a nebyli bychom tady my.

Že po válce už to nebude stejné jako před válkou bylo jasné dřív, než ta válka začala.

Pokud tady chtěli Němci zůstat, měli lépe bojovat.

Oni bojovali dobře, jenomže Ada jím změnil strategii

Jedním z problémů mladé ČSR bylo, že uzemní celistvost byla obnovována v rámci historických hranic zemí Koruny české plus uzemí Horních Uher. Což už od minulosti bylo mnohonárodnostní společenství. Některé územní nároky však zanikly v rámci Habsburské monarchie, kdy čeští králové pocházeli z tohoto rodu a se svými državami čile obchodovali a nebo nám z politických důvodů nebyly přiznány - část Chebska,  Horní Falc, Horní a Dolní Lužice, část Slezka, některé léna v Německu/Prusku (mnoho z nich dnešní Polsko). ČSR tedy vznikla jako mezinárodní dohoda na území, které příslušelo v té době stále právně k zemím Koruny české - Čechy, Morava, Opavské knížectví (neboli jižní Slezsko), doplněno o Horní Uhry (neboli Slovensko a Podkarpatská Rus). O spoustu menších územních celků se vedly hluboké a ostré spory, které vrcholily vojenskými konflikty, s Maďarskem a Polskem. Krátkozraká politika vítězných mocností, které de facto rozhodovaly za poražené v I.WW (Německo, Rakousko, Turecko), odmítla připojení oblasti tzv. Sudet k Německu respektive k Rakousku. Trianonská smlouva o dva roky později jen dokonala budoucí zkázu. ČSR se ocitla v obklíčení zemí se kterými rozhodně neměla přátelské vztahy - Německo, Rakousko, Polsko, Maďarsko. Republika mohla vydržet jen za předpokladu, že naši spojenci, kteří ji uměle vytvořili, budou důslední v dodržování dohodnutého. Nebyli. Francie i Anglie s bohorovným klidem sledovaly nástup fašismu i porušování demilitarizačních dohod. USA byly daleko. Dřívější spojenec Itálie šel Mussoliniho cestou a z Ruska se stával Sovětský svaz. Češi byli uvnitř státu, který považovali za svůj sice nejpočetnější, ale Němců bylo více než Slováků, silné byly menšiny Poláků, Maďarů, přibyli Rusíni a také Rumuni. Mnoho obyvatel těchto národností se ocitlo na území ČSR, aniž by o to stáli, bylo jim to nadiktováno. Takže jejich vztah k republice byl přinejmenším vlažný, pokud nebyl vyloženě nepřátelský.

Když se následně díky Adolfovi porcovalo, považovali to mnozí za zadostiučinění. Válku Německo a jeho spojenci opět prohráli. A zase přišly dohody vítězů a zase nikdo neptal. Slováci a Maďaři museli držet pysk, jakožto členové Hitlerova spolku, Rusíni skončili v hřejivé Stalinově náruči, s Polska se díky posouvání hranic stal náš severní soused a Němci s Rakušany, až na výjimky, museli do okupačních zón. A teď proč jsem to psal? Byla to vlastně odpověď na vaši otázku. Myslím, že v celkovém kontextu se omlouvat nemusíme. Minimálně čtyřikrát během let 1918 - 1945 se rozhodovalo o nás bez nás a z výše uvedeného je vidět, že jsme v tom nebyli sami. Za jednotlivé kriminální činy a zločiny, které se při odsunu děly bychom se omluvit měli a měli bychom se za ně i stydět. Bylo by to moudré a slušné a také nikdy nevíte, kdy přijde nějaký další vítěz a vyžene odsud nás, plný "spravedlivého rozhořčení".

Osobně také považuju odsun Němců za rozumnou věc, protože mít tady tak početnou německou menšinu by asi nedělalo dobrotu nikdy. Na druhou stranu je ale potřeba taky říci, že po vzniku ČSR bylo na jejím území více Němců, než Slováků. Ale Masaryk a politický establishment té doby vždycky mluvili jen o ČSR jako o státě  d v o u  národů - Čechů a Slováků (koneckonců to bylo zakotveno i v názvu státu). Takže svým přístupem k německému národu na našem území jsme si možná sami zadělali na jeho pozdější neloajalitu. Je to jenom moje domněnka, možná by se čeští Němci po příchodu Hitlera zachovali stejně hnusně, i kdybychom se jmenovali Československoněmecko.

Čeští Němci, kteří měli stejný nárok na obývání svých území jako Češi, byli v rámci multietnického projektu zvaného velmi zavádějícím způsobem Československo, poněkud "vyšachováni". Český nacionalismus jimi však opovrhoval mnohem dřív. Tento dlouhodobý vliv nelze podceňovat. Historie nezná kdyby, ale uvažujete správným směrem.

Pane KOváři, píšete, že si nemáme co vyčítat, protože Němci se nechali strhnout Hitlerem a my Gottwaldem.

Nezlobte se, ale srovnávát nesrovnatelné. Z mezinárodně právního hlediska byl Gottwald naším vnitřním problémem a tím také zůstal. Neokupovali jsme jiné státy, neválčili jsme s nimi, nezavírali jsme jejich vysoké školy, nenutili jsme jejich občany, aby proti své vůli pracovali na našem území, neposílali jsme jejich lidi do plynových komor. Němci tohle všechno však dělali.

tohle on ale slyšet nechce ....... má nutkavý pocit viny za odsun