Vzájemné očichávání práva se spiritualitou

Všechno má svůj čas. Jako včeličky opylují květy ve svém čase, tak i já jsem nedávno dospěl k rozhodnutí, že se už nebudu vysilovat výkonem profese, která mě skoro 30 let živila, totiž advokacie.

Prostě konec a basta. Ale od práva jsem se úplně neodklonil. Jen jsem moje znalosti a praxi přesunul do jiné aktivity. Rozhodl jsem se, že se budu nyní světu „vyjevovat“ psaním esejů, ve kterých se pokusím propojovat právo s jinými mně blízkými oblastmi lidského vědění, které se nazývají spiritualita, transcendentnost, duchovnost či metafyzika. A proč zrovna spiritualita? Nu, v mém brožovaném životě byly záležitosti metafyzické vždy předmětem určitého zájmu, zpočátku sice jen knižního a teoretického, později i přímo zážitkového.

Ale počkat! Není v tom nějaký rozpor? Právo a spiritualita jsou přece obory, které na první pohled stojí (když ne proti sobě) v jakémsi mimoběžném vztahu, v němž lze najít jen málo společného. Jenže při hlubším myšlenkovém ponoru se k mému překvapení vyjevila řada pozoruhodných souvislostí, které jsou velmi zajímavé až obohacující. Kontrapunkty, ale i propojování. Protiklady v jednotě. Prostě kontextuální neboli také holistický přístup. To je, co mě baví. Stavění mostů (tedy ne z betonu, ale v myšlenkách).

A vůbec: v obou zdánlivě vzdálených oborech nacházíme řadu společných slov/pojmů/hodnot – např. smlouva, zákon, štěstí, rozum, identita, spravedlnost, rovnost, vina/hřích, čas, a dokonce i víno. Je velmi inspirující podrobit zkoumání uvedené či další společné pojmy ze zorného úhlu obou oborů a navíc je zasadit do aktuálního civilizačního bujení.

Ale nebojte se! Nebudu předvádět žádnou právní osvětu. Spíše volné rozvažování o propojenosti zdánlivě protikladných oblastí, avšak s jistou mírou odstupu, nadsázky, humoru a také „trochou toho šafránu“. Nakonec i takový velký vědátor jako Albert Einstein kdysi pravil: Pokud se myšlenka nezdá zpočátku absurdní, nemá naději na úspěch.

A co říci na závěr? Tak jako příbalové letáky k různým produktům, zejména lékům, obsahují řadu upozornění pro uživatele, i já si dovoluji takové upozornění pro čtenáře připojit:

Moje eseje nejsou určeny jako náhrada pestré stravy. Chraňte je před vlhkem a přímým slunečním zářením. Myšlenky o životě, právu a spiritualitě není třeba brát vždy úplně vážně. V žádném případě není jejich cílem dávat komukoliv jakékoliv rady (to právníci mají dost ve zvyku), nebo dokonce vzdělávat. Nabízejí jen příležitost zamyslet se nad kontextem zdánlivě neslučitelných věcí života a pokusit se získat větší odstup od věcí vezdejších, které nás občas tíží a které se v naší „realitě“ mnohdy jeví jako nepřekročitelná dogmata a konvence.

Právník v spiritu