Neudržitelné myšlenky o udržitelnosti

V naší euroatlantické civilizaci se již celkem ustálil zvyk, že když někoho známého potkáme na ulici, tak po něm už neházíme kamení jako v pravěku, ale nejdříve se zeptáme „Jak se máš?“

Jedná se o úvodní zdvořilostní otázku, na kterou tazatel s vyceněnými zuby (pardon: ženy s úsměvem) většinou odpovídá: „No dobře, asi jo“.

Mně tedy nikdy moc nebavilo takto zdvořilostně reagovat (neb jsem měl pocit, že to stejně nikoho moc nezajímá, jak se mám) a několik let jsem odpovídal takto: „Mám se udržitelně“. Po této reakci můj známý v obličeji většinou lehce ztuhnul, i pousmál se a položil doplňující otázku, jak to vlastně s tou mojí udržitelností myslím. A tak jsme si pěkně v úvodu povídali, co je to vlastně udržitelnost a už jsme nestihli si vyměnit názory na počasí, rodinné vztahy, práci, nespavost atd.

Při poslední silvestrovské noci jsem během inspirujícího popíjení dobrého vínečka radikálně změnil moje dosavadní zdvořilostní reakce a od Nového roku na otázku, jak se mám, odpovídám úsečně: „Neudržitelně!“. A proč? Protože jsem dospěl k závěru, že slovo „udržitelnost“ je ve veřejném prostoru už tak omílané, zprofanované a zmanipulované, že už mě moc nebaví tento jev slovně dále podporovat a že je to třeba nahradit něčím novým, neotřelým. Tato moje nová „zdvořilostní“ odpověď samozřejmě ještě více vyvolává údiv ve tváři známého, ale většinou ho nechám odejít bez patřičného racionálního vysvětlení. A on ode mě odchází a kroutí hlavou.

Ale zpět k udržitelnosti (sustainability po anglikánsku), když je vlastně ústředním tématem tohoto fejetonu. Kam se dneska podíváte, tak na vás civí odevšad: udržitelný způsob života, udržitelné potraviny, investování, nakládání s odpady, vzdělávání, udržitelná ekonomika, doprava, výstavba, spotřeba, ale také už udržitelné kabelky, móda, bankovnictví, turistika a dokonce i udržitelný sex. V poslední době jsem zaznamenal v rámci politických přestřelek, že důchodový systém musí také mířit k udržitelnosti, ale když jsem v televizi přepnul na pořad s reklamou, tak jsem zajásal, neb slyším, že při výrobě chipsů se už používají brambory vypěstované udržitelně. No, nekup to! A to nemluvím o kosmetice. Tam udržitelnost lítá z produktu na produkt. Z reklamy mně radí „Navoňte se udržitelně“, a k tomu čtu tipy pro udržitelné líčení, a dokonce už i 5 tipů na udržitelné vánoční svátky, kdy můžeš dostat pod stromeček udržitelné dárky. Uf, uf, uf. Pod tíhou těchto udržitelností, které na mě neustále dorážejí, už ani nestačím udržitelně vydechnout. Či nadechnout?

Udržitelnost je dnes všude, v politice, ekonomii, ekologii, kultuře, prostě kam naše udržitelné oko a ucho dohlédne a doslechne. Vtrhlo nám to i do práva. V poslední době se to jen hemží novými zákony, kde se operuje s pojmem udržitelnost. Samozřejmě ani Evropská Unie zde nezaspala a sype z rukávu spoustu nařízení s podtextem udržitelnosti. Například dnes jsou finanční instituce povinny informovat o udržitelnosti svých finančních produktů, jinak mají problém.

Řada autorů došla k závěru, že udržitelnost je nyní nové náboženství. Cokoliv, čemu chceme dát punc nějaké vyšší kvality, ozdobí se tímto slůvkem. Nálepky udržitelnosti se dávají na kdeco. Ale pozor! Nebylo to vždy. Tento pojem se začal používat až nějak v 50. letech minulého století. Předtím naši předkové o tom věděli kulové. Ale masívní nástup je až v posledním desetiletí. I nahlédl jsem do rozsáhlé tzv. všeobecné encyklopedie z r. 1999 sestávající z 8 dílů a pojem udržitelnost tam vůbec není ještě zmíněn. Prostě neexistoval.

Inu, to se v naší civilizaci často stává. Určité slovo, které původně popisuje jen jeden obraz reality, se najednou rozroste a vnikne do dalších realit, které nás obklopují a které s původním hlavním významem nemají ani nic moc společného.

Tak se to stalo třeba i s pojmem „zdraví“. Kurňa, samozřejmě víme, co je to zdraví a že se to týká našeho těla a duše. Jenže dnes už banky nabízejí zdravé finance či finanční zdraví, zdravé investice, ale můžeme si už také koupit zdravé obleky či zdravé adventní kalendáře.

Korunu všemu dala naše vláda, když schválila nedávno návrh doplnění ústavy, dle kterého v rámci rozpočtové odpovědnosti by měl stát usilovat o „zdravé a udržitelné veřejné finance“. No to je úžasné! Bude to už i v naší ústavě. Hurááá! A nejenom zdravé veřejné finance, ale i udržitelné. Tak se nám to krásně spojilo. A určitě ještě není konec. Jsem udržitelně přesvědčen, že za chvíli budeme mít i udržitelně zdravé právo či EjAj. Amen.

JUDr. Petr Vyroubal, právník v spiritu