Je to pořád dokola - např. švédští přátelé mi říkají - za našeho mládí jsme systém v podstatě nezneužívali, dnes s novými generacemi to je asi jiné a to za našeho mládí sem neproudily davy z Asie a Afriky. Ale názory, že když sociální politiku úplně zruším, že bude společnost rozkvétat, je naivní. Jen si vezměte dopady globalizace.

Myslet si ale, že ten systém zneužívají pouze lidé odjinud je naivní. Osobně ve svém okolí vím o dvou lidech, kteří zneužívali dávky státu, konkrétně kombinací dávky+práce na černo.

V článku jsem se snažil být neutrální, nevím nakolik se to povedlo. Ale chtěl jsem lehce naťuknout toto téma: 

U nás v zemi podle mého ženeme sociální stát do extrémních poloh, jako když paní Semelová argumentuje sociální nerovností dnešní společnosti - proto ta historická vsuvka, že sociální stát nebyl vždy samozřejmost a že brát ho dnes jako neodmyslitelné právo všech je minimálně zvláštní, ale spíš populistický krok. 

To samé v menší míře aplikuje vláda např. s rušením toho 30kč poplatku, který měl podle mě jakousi nenásilnou formou (není to horentní suma..) upozornit na to, že sociální systém není samozřejmost. Kromě praktického (několik mld. přímo nemocnicím) měl tedy i jakýsi filozoficko-vzdělávací rozměr.

Nejsem proti 30 Kč, které si většinou dávala sestra do krabice od bot. Ale oficiálně - prý ten Julínkův systém stál víc než poplatky donesly. V tomto smyslu tady psal i např. pan Dvořák, který žádný socialista podle příspěvků není.

Jde o to, co nazveme "moderním sociálním státem" a co nazveme "moderním socialistickým státem".

Definici sociálního státu dala do Ústavy NSR Adenaurova vláda a její autor Ludwig Erhard ji formuloval volně parafrazováno takto: "Sociální stát nesmí dopustit, aby ten, kdo se objektivně o sebe sám nemůže postarat, zůstal bez prostředků na slušný život". Z jeho výroků, kterými to v Parlamentu obhajoval jednoznačně vyplývá, že za ty, kteří se o sebe objektivně nemohou sami postarat, myslí jen a pouze zdravotně hendikepované a seniory.

To, co se vžilo dnes jako obsahová náplň pojmu "modetní sociální stát" rozhodně není v souladu s Erhardovou myšlenkou a vneslo to do systému marxistický prvek: "Každému dle jeho potřeb", čímž ho učinil trvale neudržitelný. Je to extrémní varianta sociálního státu, na kterou se více hodí označení "stát socialistický"!

A dodávám : Autorovi KARMA!

Pokud chceme přežít my jako svobodná společnost, nesmí přežít sociální stát - obojí dohromady je totiž dlouhodobě nemožné - stejně jako byl socík

V tomto bych s vámi nesouhlasil. Není otázkou jestli zachovat sociální stát, ale v jaké podobě a v jaké míře. Společenské uspořádání předpokládá obecný konsenzus a sociální stát je podmínkou přežití demokratického kapitalismu..

Je nade vší pochybnost prokázáno, že nejmenší nezaměstnanostbyl v době, kdy nebyla  žádná sociální politika. Také státy byly bohatší azáklady průmyslu byly položeny v této době.  Osoba v té době věděla, že semusí především starat sám o sebe a o svoji budoucnost a nespoléhat se na stát.Pokud přišel o práci, jako pomoc nastoupila rodina a on věděl, že si musísehnat jakoukoliv práci a aby nebyl rodině na krku a ne jako dnes, když senezaměstnaní na Úřadu práce radují, že  stát pro ně nemá žádnou a opětbudou doma na podpoře.

vždyť tak je tomu i dnes, kromě podpory v nezaměstnanosti, která je dočasná, po jejím vypršení - když bydlíte s někým, kdo vydělává nebo má důchod, tak nedostanete nic, tedy v překladu - rodina se musí postarat.

Taky jsem býval takový "revolucionář" zprava - mladý, zdravý, mejdany, kvalitní servis od maminky. Ale souhlasím s tím, že najít míru sociálnosti, která nedemotivuje, místní ani imigraci, není jednoduché. V Africe také většinou nemají sociální výdobytky a že by to tam fungovalo

Jeví se mi, že vytýkat autorovi mládí je drobná podpásovka. A víte co? Já byla ve dvaceti tak levicově orientovaná, že jsem chtěla zachraňovat celý svět. A jak mi tak přibývá let a zkušeností, čím dál tím nabývám jistoty, že sociální ochrana (zdravých lidí!) je u nás tak přerostlá, že jsme možná překročili tu hranici, kdy se ještě dá vrátit zpátky. Protože lidi nehledají pomocnou ruku na konci svého ramene, ale u státu (kterému z druhé strany vyčítají, že dělá všechno špatně). A ti, kteří chtějí žít jako celoživotní pobírači dávek tak prostě žít mohou a mohou tak vychovávat další generaci svých následníků To není OK. Všichni to vědí. Jen...co s tím.