Problém je, že reálný život je spíše nespravedlivý, než spravedlivý - to jsem zjistil, když jsem v pár firmách zjistil mzdové rozdíly mezi manažery a jejich podřízenými.

Jste fascinován mamonem, zklidněte se alespoň o svátcích, prosím.

Celý socialismus vč. komunismu je vlastně o prachách. Se vstupem do politiky přinesli socialisté do politiky mamon jako ústřední myšlenku politiky. Od té doby je politika pouze strkanicí o penězovody.

Ceska spolecnost je bohuzel velmi silne rovnostarska, coz se projevuje v kazdodennim zivote a samozrejme take ve volbach :-(

Možná bych někomu záviděla třeba byt nebo dům .- když bych sama neměla kam hlavu složit. Ale závidět někomu velký majetek? Vždyť s ním musí mít velké starosti a musí mít i strach, aby o něho nepřišel, co bude s majetkem po smrti atd. atd. Blaze tomu, kdo nic nemá. A kdy je člověk opravdu bohatý? Tehdy, kdy si kupuje věci, které vůbec nepotřebuje. Ty nepotřebné věci se ale musí vyrábět, huntuje se tím příroda, zotročují další lidé a tak pořád dokola, dokud se civilizace sama nevyhubí (popřípadě se něco nestane se Zemí).

Ačkoli by se tomuto krátkému textu dalo vyčítat použití mnoha zjednodušení a zobecnění, jeho základní směr mě těší. A to myšlenka, že v hlavě mám nosit přesvědčení, že k dobrému životu mám šanci se dostat kombinací poctivé práce a štěstí. Nemůžu svým dětem tvrdit, že nikdo se nedostal k penězům podvodem (takoví prostě byli, jsou a budou), ale také jim nemůžu tvrdit, že se k nim lze dostat jenom tak a ne jinak. Ani úsilí nezaručuje úspěch, je jen jeho nutným (nikoli ovšem postačujícím) předpokladem - pro ty, kteří trvají na své slušnosti. Osobně věřím, že většina lidí, kteří žijí v dostatku, k němu přišla prací a štěstím a jen menšina podvodem a drzostí. A přiznávám, že mi to život dost usnadňuje. :)