Někde jsem četl, že ČR je největší malá země v Evropě a že je to země, která nezasahuje ani do svých vnitřních záležitostí.. Je to samozřejmě ironie, ale z části bohužel pravdivá. Lidé u nás nemají vyjasněný vztah ke svému státu, což se projevuje i na tom, že se vlastně nedokážeme domluvit na jeho jednoslovným názvu. Nevíme, co se sebou, chybý nám vize. Máme ambivalentní vztah i k vlastnímu národu. Z části si ho spojujeme s velkými ideály a jakousi vyjímečností, ještě častěji si ho ale ztotožňujeme s negativními lidskými vlastnostmi (závist, zlodějny, podlézání, atd.). Nevím, co by se muselo stát, aby se to změnilo.. možná výměna několika generací, možná taky ne. Nedávný výzkum ČvT ukázal, že drtivá většina středoškoláků nevěří v možnost ovlivňovat dění ve svém nejbližším okolí. To neznačí nic dobrého.

Nejsem malá země, to říkají jen ti, kterým chybí hrdost na svůj národ., a mají v sobě jakousi zakomplexovanost. Co Smetana, Dvořák, Janáček, Karel 4.,Komenský, Palacký, a mnoho jiných, kteří nás proslavili po celém světě. Tak jako není malých rolí, není malých zemí. I Menšík dokázal z podřadné role udělat koncert. I malá země může být slavná díky svým lidem.

Muzeme byt hrdi, vi se o nas, jak uz jsem nekde psala, i mladez v Indii cte Milana Kunderu a zna Vaclava Havla

Paní Jaro Vás jsem si oblíbil pro Vaši ironii.