Řekl jste:  Vždyť největší války vznikaly odjakživa přesně proto, že si různé "kmeny" chtěly "jasně stanovit" své "hranice"! Takže míru dosahujeme, jaký to paradox, válkou.

Já spíš vidím to, že nějaký vůdce, nebo vládce si chtěl rozšířit svou říši ve které směl zdaňovat své poddané, nebo se mu jiný vůdce z nějakých příčin nelíbil.    A takto to funguje do dnes. 

Nakonec pro tyto vůdce je válka hrou, protože často nenesou na svých bedrech její následky a válka umožňuje vůdcům, pod záminkou vlast to potřebuje,  sebrat svým poddaný ještě více majetku a ještě více svobod.

Žijeme v době, kdy se určitá část společenských aktivistů zabývá shromážděním důkazů o rovnosti různých kulturních skupin. Pro uskutečnění této myšlenky však potřebují tyto kulturní skupiny přesně specifikovat. Aby se jako vědělo o koho se jedná. Je pozoruhodné, že jejich úsilí má za následek, že si stále více lidí všímá této problematiky a kupodivu nacházejí stále více rozdílů. Většinou více, než si kdy dříve uvědomovali. Tento vývoj se svým způsobem osamostatnil a ústí ve velmi nebezpečný antagonismus. Dalším faktorem je pak faktor mocenský. Ještě stále máme to staré dělení na „západ“ a „východ“. Z našeho pohledu to však vnímáme jako „civilizace“ a „zaostalost“.  Žijeme i v době, kdy dochází ke konečnému „dělení“ světa. Ničíme neutrální zóny, které by nám dali možnost přesvědčit se, že je možno i žít jinak, než právě v jen bipolárním světě. Proto se dostávají i do popředí politické mluvy termíny jako válka a genocida.

Státy nemohou  být bez válek, protože války jsou jejich přirozeností, ke které  budou téměř vždy směrovat v přímé úměře ke své velikosti.