Zákaz spoilingu pod trestem odnětí svobody

Konečně poslanecká sněmovna schválila něco užitečného. Zákaz spoiligu pod hrozbou trestu až do 2 let odnětí svobody. Pro starší čtenáře možná bude vhodné termín spoilingu vysvětlit. Vzpomínáte si, když jednou za milion let vyšel nějaký film a vy jste ho viděli zároveň se všemi ostatními? Tak spoiling je to… co neexistovalo. 

Dnes je prakticky nemožné stihnout vidět vše v den premiéry a přečíst vše pár dní od vydání. Pak se snadno může stát, že k vám někdo přijde a řekne vám, jak kniha nebo film dopadne a vy jen zaskřípete zuby, protože máte kompletně zničený zážitek. Proč se dívat na detektivku, když víte, kdo je vrah?

Určitě to znáte, jedete ve vlaku a někdo přes uličku se najednou začne bavit o díle Harryho Pottera, který jste ještě neviděli, a najednou začnou vyjmenovávat všechny postavy, které umřou: „Voldemort, Snape, Neville, Ron, Hermione, Harry.“ Co teď? Zacpat si uši a hlasitě zpívat: „Lala la. Lalala la. Lali lali la?“ Pokud nechcete skončit v blázinci, tak to není příliš ideální způsob. Sklátit se na zem a předstírat infarkt? To taky jde jen v určitém věku. Dosud jste byli bezmocní, ale nový zákon inspirovaný Facebookovou peticí vám dává novou naději.

Dosud neexistoval žádný spolehlivý způsob, jak se spoilingu vyhnout. Je všude! Na Twitteru a Facebooku se lidé předhánějí v tom, kdo rychleji vyspoiluje, co se právě stalo v seriálu, který jste neviděli, a vaši přátelé mají neodkladnou touhu vám popsat celý příběh filmu, na který se sami teprve chystáte. (Asi není nutné dodávat, že vyprávění přiopilým hlasem v zakouřeném lokále bez jakékoliv dějové strukturalizace není totéž jako sledování příběhu na obrovském plátně se skvělou hudbou a dějovou chronologii přesně takovou, jakou autor zamýšlel.) Nyní máte konečně zákon na své straně. Zákon doslovně praví:

„Každá fyzická osoba zodpovídá za šíření informací odhalující autorské dílo ve svých částech i celku dle míry a závažnosti poskytnuté informace a množství ovlivněných osob dle §230/20. Maximální sazba je odnětí svobody v trvání dvou let.“

Samozřejmě je příjemné mít na své straně právo, ale když vám někdo prozradí konec filmu, tak se soudit asi nebudete. Zákonodárci ovšem pamatovali i na takovéto situace a zavedli proto ustanovení týkající se předběžného opatření:

„Máte-li pocit, že se chystá fyzická nebo právnická osoba dopustit prohřešku odhalujícího informaci o autorském díle, smíte zakročit v přiměřeném rozsahu a přiměřenou silou. Jedná-li se o druh závažného spoilingu například u Harryho Pottera, jste oprávněni dotyčnému vyrazit i pár zubů.“

Takže nemusíte čekat, až skutečný akt spoilingu proběhne, ale můžete zakročit a zastavit spoilera, ještě než stačí své dílo dokončit. Problém nastane, když to nestihnete. Z mozku si nežádoucí informaci těžko dokážete vymazat, a čím míň se na to snažíte myslet, tím víc na to vlastně myslíte a tím víc vás to štve. Původní návrh zákona dokonce umožnoval i udělení výjimečného trestu zastřelením s povinnou účastí rodiny a všech příbuzných. Poslanci si ovšem nakonec uvědomili, že by se zákon mohl vztahovat i na ně, když by občanům spoilovali, co se dělo na utajovaných schůzkách a v zamčených kancelářích. Problémem je ovšem, že porušení zákona se dopustí i doktor, který prozradí nastávající mamince pohlaví dítěte.

Prováděcí předpisy nám napoví, jak se zachovat v konkrétní situaci. Řekněme, že stojíme na zastávce a někdo se právě neočekávaně dopouští spoilingu. Předpisy radí: nahrajte si to – třeba na mobil. Poté zaneste nahrávku na nejbližší policejní služebnu a najděte policistu, který předmětné dílo již zná, nebo ho nezajímá, což v případě Twillight ságy bude téměř nemožné. V takovém případě musíte nahrávku nechat v úschovně, dokud nevyprší „lhůta spolingové relevance“. Ano, něco takového existuje. Pyšná princezna si vzala Miroslava, pokud jste to za půl století nestihli zaregistrovat, tak sorry, ale to už je váš problém. Lhůta spoilingové relevance, neboli LSR, je stanovena na 8 let, není-li prodloužena v knize Paměti národa. Například Kolja má LSR 80 let! A Dopisy z Kostnice byly znovu prodlouženy už na 610 let.

Naši rodiče nás učili, že máme klepat a zdravit, ale mi už budeme své děti učit, že nemají provozovat spoiling a stalking (following je ok a uvědomit si, kde je ta hranice: k nezaplacení!).

Na závěr jedna rada pro spoilery, kteří si prostě nemůžou pomoct:

1. 1.       Nespoilujte!
2. Když už musíte spoilovat, udělejte to potichu, aby vás nikdo neslyšel.
3. Když už opravdu musíte spoilovat, udělejte to v jazyce, kterému nikdo v okolí nerozumí. Klingonština je k tomu dobrá nebo esperanto.
4. Spoilujte pouze nedůležité části jako: „Garfield si dal lasagne.“
5. Při spoilingu v psané podobě vždy použijte „Spoiler Alert!“
6. Použijte „Spoiler Alert!“ na začátku.
7. V mluvené podobě udělejte dramatickou pauzu a signálním tónem oznamte „Spoiler Alert!“
8. Dejte lidem čas zacpat si uši, vyskočit z vlaku, nabít si bajonet.
9. Po každém spoilingu se potrestejte, abyste věděli, že to příště nemáte dělat. Stoupnout si na nohu je dobré nebo si na týden zakázat televizi.

P.S.: Nikomu nespoilujte o čem tento článek byl, jinak na vás podám žalobu podle zákona o spoilingu §230/20 a budu požadovat trest nejvyšší – odstřihnutí od internetu.

Své zkušenosti se spoilingem zanechte v diskusi a já se vám ozvu hned, jakmile si to přečtu a změním názor na internetové diskuse. Koneckonců 2050 už je za dveřmi (v řadě za 2049 čeká, až na něj přijde řada).