Výstava Prostorem pohybem

Výstava Prostorem pohybem v Galerii Brno nám servíruje dva umělce působící v Brně, špetka Dalibora Chatrného je decentně prokládána Pavlem Korbičkou. Předkládaná porce není nijak vydatná, snaživý divák ji může pozřít dřív, než prohlédne její rafinovanost, zatímco trpělivé oko pochopí, že nebude plněn žaludek, nýbrž mozek. Na první dojem v nás molitanový zákusek vyvolá pocit, že plátno je nějak prázdné, něco mu chybí. Je to obloha či koření? Jistě obojí, ale o to jasněji k nám dílo promlouvá. Plátno nás vtahuje do obrazu a dřív než se stačíme chopit dalšího zoufalého návštěvníka, mizíme z galerie a jsme přímo v umělcově dílně.

Galerie Brno výstava Prostorem Pohybem

Čím důkladněji Dalibora Chatrného známe, tím víc nám vypráví o rozměrech svého díla. Svěřuje se nám o kontrastech prostupujících jeho tvorbou. Mezi nimi uvádí obouručnou kresbu, ke které ho přivedla otázka, proč by měla jedna ruka odpočívat, zatímco druhá pracuje. Mluví o své práci se zrcadli promítající nebe na zem a zaměňující pozadí a popředí. Nevynechá ani pokus s magnetem a kovem, který nechal levitovat a vytvořil tak zajímavý kontrast paradoxu a reality. Nakonec nám objasní dichotomii právě vystavené Anatomie roviny spočívající v rubu a líci. Provázanost jeho tvorby na nás udělá ještě jednou dojem, když slyšíme o kresbě s překážkami a uvědomíme si, že tentokrát se rovina stala sama sobě překážkou.

Poté si vezme slovo Pavel Korbička a několika tanečními kroky nám zamotá hlavu. Rychle pochopíme, že po nás žádá, abychom tančili s ním. Návodem nám je mapa tanečních kroků a fotografie pohybů tanečnice. Až z koule obklopující tanečnici pochopíme jaký je správný způsob pohybů. Avšak komplexní vjem získáme až po navlečení si burky a opakování zachycených pohybů. Na konci taneční lekce už lehce plyneme po autorových stopách a chápeme proměnu naší výuky, která, od jednoduchého popisu, přes geometrické ztvárnění až po estetický vjem, nás spolehlivě roztančí. Teprve, když se Korbička svěří s barevností svých ostatních děl, pochopíme jak důležité bylo, abychom lekci věnovali plnou pozornost a nenechávali se unášet předčasnými estetickými dojmy, které by nás odvedly od proměny autorem pro nás připravenou.

Oba umělci po nás žádají plnou pozornost pro svá vystavovaná díla a jejich striktní vyjádření nám pomůže proniknout skrz, neboť právě tam máme objevit estetický dojem. A čím déle tato díla pozorujeme, budou na nás působit, že jsou, ač rovinná, nikoliv plochá. Jednoduché výtvory ukáží svou šíři teprve po proniknutí rovinným obalem k myšlence ukryté v prostoru hluboko uvnitř. Ze střípků rozházených autorem postupně skládáme mozaiku a pronikáme hlouběji jako lžička jogurtem. Název díla Anatomie roviny je velkým kusem do skládačky, neboť dobře ilustruje vědeckost představené práce. Jakmile pronikneme i významem černé na bílém, pochopíme, jak striktní autorské sdělení bylo a jak nám po celou dobu předkládalo myšlenku interakce prostoru a pohybu. Pak musí každé hodnocení takového díla být jen vyhodnocením hloubky vlastního pohledu a míry naší schopnosti vystavený objekt pochopit. Plátno tentokrát zapomnělo zobrazovat umění, ale vypovědělo vlastní příběh přeměny v umělecké dílo.

Avšak pravé kouzlo výstavy nás udeří až za dveřmi směrem ven; tam venku teprve pochopíme, že jsou v nás myšlenky, které jsme absorbovali tam vevnitř.

Výstava probíha v Galerii Brno do 26.4.2009.