Ukrajina

Na Ukrajině je válka. Není to typická válka, ve které proti sobě otevřeně bojují dva státy, ale to neznamená, že se v ní neumírá. Rusko se tváří, že s Ukrajinou nemá nic společného a přitom čeká na příležitost ji spolknout. Jde o válku, kterou Rusko nemůže prohrát, protože se jí oficiálně ani neúčastní a žádná vláda nemá odvahu se mu postavit. Chybí tu urgence cokoliv řešit, protože se zdá, že tento konflikt probíhá velice pomalu obzvlášť na dnešní dobu neustále nových zpráv, pro které zapomínáme ty staré. Přesto je obrovská chyba zapomínat na Ukrajinu a vodítkem nám může být historie.

Ve třicátých letech minulého století chtěl jeden diktátor obnovit slávu své říše z období před jejím rozpadem. Ano, jedná se o Hitlera a Německo, které ztratilo část svého území po prohrané první světové válce. Zní vám to povědomě? Rusko také ztratilo území po skončení studené války a v jejím čele stojí prezident, který se stal premiérem na chvíli pouze, aby se mohl vrátit do role prezidenta. Putin v sobě nezapře agenta KGB, který se na éru Sovětského svazu dívá s obdivem a Ukrajina je jeho Československem. Mnichovská dohoda ve třicátých letech měla zabránit obávané válce, které se všichni chtěli za každou cenu vyhnout. Skoro se zdá, že nyní jenom čekáme na novou dohodu ukrajující část území Ukrajině a budeme doufat, že Putinovi to bude stačit. Pokud mám hádat, tak nebude. Historie nás učí, že ustupovat diktátorovi ve strachu z války nepřináší mír, ale naopak situaci ještě zhoršuje. Může se nám zdát, že se nás konflikt na Ukrajině netýká, ale jak dlouho to bude pravda? V dnešní době už přece není možné, aby se stalo něco jako v minulém století. Nejhorší na tom je, že to si tenkrát mysleli také. Dnes máme OSN a největší mocnost USA. Tenkrát měly totéž bez O (Společnost národů) a Amerika byla také mocnost. (Historickou paralelu tvoří i krize z roku 1929 spolu s tou z 2008.) Rusko už zabralo část Georgie a Krym, stejně jako dříve Německo obsadilo Rakousko a Československo. Hitlerovi to prošlo, kvůli strachu, který vyvolával. Neměli bychom Putinovi dovolit, aby dosáhl svého stejným způsobem.

Ptal jsem se sám sebe: Co je možné udělat? Co mohu já udělat? A odpovídám si, že nejspíš nic. A přece právě v této době je největší šance, že jednotlivec dokáže něco změnit. (Dalo by se Arabské jaro vysledovat k jedinému tweetu?) Kapka v moři nic neznamená, ale i oceán je složen z kapek. První krok je nebýt lhostejný. Možná se za několik let ohlédneme a uvědomíme si, že situace na Ukrajině byla největší událostí naší doby a já nechci litovat, že jsem nic neudělal. Proto píšu tento článek. Každý krok nemůže být obrovským skokem pro lidstvo, ale i krůček se počítá, když je správným směrem.

Kolegyně v práci je Ukrajinka. Snad bych i pochopil chování Ruska, kdyby mluvila klingonsky, místo rukou měla čtyři chapadla a chtěla zničit Zemi. Jenže tak to není. Mluví česky tak dobře, že jí je rozumět lépe než většině Slováků. Je jedna z nejhodnějších lidí, které jsem kdy potkal. Směje se stejným vtipům jako my, čte stejné knihy, sleduje stejné filmy, není na ní nic mimozemského. Vždy, když se jí podívám do očí, uvědomím si, jak strašně je děsivé, že geografie mi dovoluje ignorovat utrpení jednoho národa. Pozice na mapě je totiž to jediné, co nás odlišuje, Ukrajince – Čecha, člověka – člověka. Klidně bychom mohli být na jejich místě. Před sto lety bychom byli na jejich místě. Kluci, kteří bojují za svobodu svého státu, občas nemají co jíst, zatímco my se občas ponoříme do svých malicherností, které jsou ničím v porovnání s tím, čím si prochází oni.

Pokud chcete pomoci, zde je oficiální adresa ukrajinské diaspory v Čechách: http://www.ukrajinci.cz/cs/aktuality/ Najdete tam také číslo transparentního účtu, na který můžete přispět.

Děkuji moc za Váš zájem.