Nová dimenze Harryho Pottera

Zapomeňte na Bradavice, famfrpál i vylomeniny bratrů Weasleových. Harry Potter dospěl, a to ne jenom do dospělosti, ale i do temných časů bez Brumbálovi ochrany. Sedmý díl je jiný, standardní konstrukce jsou prolomeny, příběh se sestavuje do logického celku a zásadní část je tentokrát napsaná hluboko mezi řádky. Ponořme se tedy tam, kam vysoký tlak většině nahlédnout nedovoluje.

Harry Potter a Relikvie smrti

Hned úvodní vteřiny nás přesvědčí, jak je všechno tentokrát zásadnější a vážnější. Nebezpečí je tak blízké, že je možné si na něj sáhnout. Svět vidíme ještě víc Harryho očima. Naše empatie je klíčová v chápání filmu. Děj se posunuje drobnými krůčky, dialogy se šetří, ale vnitřní svět postav se zdá být mnohem bohatší než kdy dříve. Strach, odhodlání, beznaděj, to vše se misí v hlavních hrdinech, kteří zápasí s osudem hodným existencionálního dramatu. Jejich osamocení ještě umocňuje proměna okolního světa, v němž síli zlo, nejradši by se mu okamžitě postavili v naivní víře, že musí zvítězit, místo toho si těžce uvědomují své omezené možnosti, ve snaze zachovat se správně kráčejí vpřed vyzbrojeni ničím. Jsou na neprobádaném území, nevědí, co dělat a žádný učitel jim v tom nemůže pomoct. Následují jen pocit skrytý někde hluboko v nich, který malými pramínky proniká na povrch až k divákovi. Předchozí díly nám ukázali Harryho Pottera, Relikvie smrti ukazuje jeho duši.

Vedle nové dimenze odhalení postav ztrácí magie všechna svá kouzla, už nejde o čáry, ale o Rona, Hermionu a Harryho, jejich život a cestu, po které musí jít. Nejvěší dojem neudělají paprsky šlehající z hůlek, ale chůze zasněženou ulicí vedle hřbitova Harryho rodičů. Estetika je v každém ohledu dokonalá, ta skutečná krása ale pramení z pochopení pocitů, které se nenápadně uvolňují z očí a slov.

Motiv druhé světové války se prolíná celou ságou, ale až sedmý díl nám dává pocit, jako by právě hrdinové prchali z Německem pohlcované kontinentální Evropy. Voldemortem uchopená moc v prosazování svých cílů rovněž připomíná 30 léta minulého století, což je docela škoda, protože není nic tak neaktuálního jako rozlišování špatné a dobré krve. Voldemort tím také ztratil na tajemné děsivosti, neboť na tak mocného kouzelníka má příliš povrchní cíle.

Film je také protkán humorem, který propojuje všechny věkové skupiny diváků od prvoplánovitých vtípků pro děti až po krásné situace založené na schopnosti vcítit se do ní a pochopit sdělení mezi řádky. Někdy naše pocity bruslí na hraně mezi směšností, milostí a lacinou trapností, k té však naštěstí nedochází, ač by to bylo velmi snadné. Napětí mezi hlavními hrdiny vychází z jejich charakteru a výborně dokresluje rysy jednotlivých postav.

Sedmý díl Harryho příběhu už není založen na schématu nového Bradavického učitele, nevyřešené záhadě pomalu prozrazované Hagridem a soubojem s nějakou formou Voldemorta. Harry sice stále postupně hledá nové stopy tentokrtá v podobě viteálů, ale mnohem podstatnější je rovina pocitů a unášení se nečekanými směry. Čím dál příběh postupuje, tím více do sebe zapadají všechny minulé díly až k momentu, kdy si uvědomíme, že dosud bylo vše jen prologem spějícím až k okamžiku, kdy musí Harry, Ron a Hermiona použít, co dříve získali a složit tak tu nejtěžší zkoušku bez jasných pravidel, ale s jasnými vítězi.

Harry Potter a Relikvie smrti je film, který svojí estetikou a emotivitou stojí na hraně sezónního hitu a uměleckého díla. Hloubka postav a poznávání jejich charakteru bohatě vynahradí některá dějová zaváhání. S trochou empatie prožijete famózní exkurzi do temného světa a duše tří kouzelníků, kteří jej chtějí změnit.