Lisabonská smlouva - Zázrak nebo neštěstí?

  Česká republika patří ke státům Evropské unie, je odpovědná za její chod, má právo určovat její vývoj a nese následky za přijatá rozhodnutí. Nacházíme se ve společenstvím států, které se sobě vzájemně stále více přibližují a sjednocují svá pravidla a zákony. Tento rozsáhlý organismus v celé své podstatě spěje ke splinutí a vytvoření jediného státu (ať je to jakkoliv vzálená budoucnost); k tomu směřujeme a Lisabonská smlouva je jen malým krůčkem cíli, s nímž bychom všichni měli počítat.

Budova Evropského parlamentu.

  Ale ještě předtím, než se Evropská unie stane odobou spojených států a Česká republika bude "jen" jedním ze států unie, nás čeká dlouhá cesta a měli bychom si dobře uvědomit její úzkalí. V současnosti je zájem veřejnosti upírán především na republika a teprve potom na unii. Jak moc sledujeme počínání Evropského parlamentu a Evropské komise? Ale hlavně: Jak velkou zodpovědnost mají evropští zákonodárci vůči svým voličům? Víme vůbec co prosazují a co je náplní jejich práce? O většině věcí se ani nedozvíme a příliš nás to ani nezajímá. My své politiky nekontrolujeme, kontrolují je tedy alespoň Francouzi, Němci, Španělé, Švédové, kdokoliv? Zdá se, že Evropský parlament je v tak hlubokých vodách našeho zájmu, že stova vidíme, co se na dnu děje a když, tak pouze matně a mlhavě. Tento stav se nezmění dokud se místo Čechy, Poláky, Němci, atd. nestaneme především Evropany.

  Jednou z novinek přinesených Lisabonskou smlouvou je snížení počtu komisařů, každá země tedy nebude mít svého zástupce a dále bude ke schvalování stačit "kvalifikovaná většina". Zdá se, že není žádný problém v přibývání členů EU, ale už je problém, když se chtěji domluvit. Osobně si nemyslím, že by nás to mělo nějak znepokojovat, neboť naše zájmy může stejně dobře hájit Polák, Brit, Francouz, či jakýkoliv rozumný člověk. Zajímavější je, že snížení počtu členů je "omlouváno" větších akceschopností EU. Například při ekonomické krizi bude moct EU rychleji zasánout a vytvářet zákony ještě v období "hysterického šoku" sešité horkou jehlou. Nebo pokud se z Antarktidy odtrhne obrovský kus ledovce, bude moct EU okamžitě zavést regulace atomové energie, zvýšení kvót pro využívání obnovitelných zrojů apod. Skoro to vypadá, že ona "akceschopnost" musí zakrýt "neschopnost" vytvořit takové zákony a podmínky, aby byly účinné nejen v období prosperity, ale i krize.

  Lisabonská smlouva je mostem mezi mnoha státy a jednou unií a její nesrozumitelnost a složitost jen umocňuje strach z toho, že se pod námi v půli prolomí. Vždycky bude muset exitovat nějaká smlouva nebo ústava, která bude mostem a ti, kteří chtějí být Evropany se na něj budou stejně sebejistě vrhat jako ti, kteří se cítí být národními vlastenci jej jej budou bourat. Já osobně chci po tom mostě přejít, ale ne přes ten "lisabonský".