Zase na ceste, tentokrate Mexiko City

Odjel jsem z mesta Prahy, kde uz par pratel udajne ma praseci chripku, do mesta Mexiko, kde se tenhle virus z reklam ukazal a prokazal asi poprve. No co naplat, prace je prace a 10 000 mil na zadku v economy class se neodmita.

Po 14 hodinach, jako novej, cekani v imigracni fronte s chuti na cigaro, kterou jsem nemoh ukojit na DeGaulove letisti [cim ze pro me definitivne stalo nejdebilnejsim letistem na svete], jsem stihnul protpotit zimni bombr, vyplnit 4 formulare [jeden o tom, zda se citim na to ze mam chripku], prosel jsem termokamerou, ktera mi zmerila, ze mam maximalne 36,9 [chlapici predemnou meli aspon osmatricet] a hura do nejvetsiho mesta sveta.

Hmm, kdo z vas uz nekdy byl v nejakem Spanelskem nebo jinem, spanelsky mluvicim, meste, hned se bude citit jako doma. Jen ulice jsou tu hodne sirsi, smrdi naprosto stejne a spousta domu ma presne tu jizanskou plochou fasadu, okenice, male strisky z plachtoviny nad vchody a vyklady. Jako vzdy je vsechno ve znameni nedostatku zdobnosti a liteho betonu a skladanych tvarnic, ktere neznaji pravy uhel. Narozdil od jinych mest, podobneho "slohu" je Mexiko docela zajimave starodavnymi, asi uz davno neobydlenymi domy, ktere jsem jinde jeste nevidel a silne mi pripomely stare New Orleans [kde jsem nikdy nebyl], takova jakoby novogotika. Vysoka okna, siroke vchodove dvere, zdobne, ale spise tak trosku jako hezky postaveny domecek z lega, tak pravidelne tajuplne. Asi vsechny tyhle domy jsou opustene, nebo tak alespon pusobi, diky spinavym mrtvym oknum a visacim zamkum pres vereje. Navic jich vazne neni moc, protoze na tyhle zmacknute chudacky tohle mesto zrejme nema cas.
Dluzno podotknout, ze postavicky na ulicih pripominaji opravdu herce zapornych roli z westernu sedumdesatych let. Radi se smeji, tyhle postavicky, co naplat, ze treba cizinci, co se mu ztratil batoh pri odbaveni, co na tom, ze sirokym usmevem pri chvilce, kdy v telenovele zazni nahrany smich publika. Proste citi uprime, tak se mi zdalo. Od barmana, pres sefa vysoce specilizovaneho technickeho oddeleni televize, ktery to jen vic schovava za masku, ale s ditetem si hraje taky uprime.
Nekdy touzim tohle videt v Cesku, i za cenu mensi vzdelanosti treba.

Abych se vratil k te praseci chripce, tak lide se ji tu stale asi trochu boji. Obcas jsem zahledl nekoho s tvari zakrytou rouskou, ale je to tak jeden clovek ze peti set.
Stejne tak v restaoraci, kde jsem si dal sve prvni opravdove mexicke jidlo [nejake pevne svinute tortily s mletym masem, omackou z avokada a suseneho chilly, ktere temer nepalilo a kozim syrem], cisnik hned pri vchodu naleje do rukou hostum alkoholovy gel, ktery je k dostani i v televizi, kde pracuju, hned u vstupnich dveri na technickem patre. Mesto je jinak spinave spis prachem, letnim pocasim a suchem, nez cimkoliv jinym, takze chripka ani jine nemoci tu asi nebudou o moc beznejsi nez v letni Praze. Nicmene dluzno podotknout, ze jsem se zatim pohyboval spis ve ctvrtich, kde se spis podnika, obchoduje  a jezdi taxiky [i kdyz hnedymi, ktere jsou pry pomerne nebezpecne]. Dovedu si predstavit, ze ve meste, ktere ma skoro sedumdesat kilometru z jizniho konce na severni muzou byt veci i hodne jinak.

Diky tomu, ze ctvrt, ve ktere pracuju, je pomerne bohata a blizko centra mesta, rozhodl jsem se dnes jit do prace pesky, misto abych se vozil obvyklimi taxiky, a nez cokoli jineho, stval me smrad z aut, kterych je vsude pozehnane a budou zrejme hlavnim zdravotnim problemem mesta. Kazdemu bych takovou prochazku doporucil, stejne jako koupit si krabicku kratkejch cigaret RALEIGH s obrazkem jednoho z konquiskadoru a koukani po snedejch, neuveritelne krasnejch, holkach, chlapcich s nalestenejma botama a taky mistnich pankacih.

Tak tedy muj prvni dojem, za jeden den a jednu noc, vic jsem zatim nachytat nestihnul,dnes v noci odletam do SaoPaula, druhyho nejvetsiho mesta sveta, cimz si zpusobim dalsich 9 hodin na zadku a dalsi casove posuny. Ted me mrzi, ze jsem v Praze nemel na to, abych si koupil krabicku melatoninu nebo prasku na spani, ale co nadelam.
Za tyden se v tomhle meste ukazu znova, abych moh zas napsat, co jsem zahlid koutkem oka, mezi mrakodrapy a televiznimi antenami [toho prvniho tu kupodivu neni az tak moc narozdil od SaoPaula, televiznich anten je tady ale naproti tomu pozehnane]... keep thinking.

P.S.: Prisel jsem na to, proc, kdyz si chci hodit minci, ptam se, jestli padne pana, nebo orel. Na jedne strane Mexickych Pesos [$] je totiz starodavny kalendar s hranatou, tak typickou mexikanskou tvari, na druhe je hry orel, ktereho clovek muze videt i na vljce, kde spis pripomina supa, jak tak poposedava nad vencem z kaktusu.