Tenhle blog bude velice stručný a jediné co jím chci říct je to, že ač utopický anarchista, samozřejmě jsem si realisticky uvědomoval, že bevzládí nenastane ani po letošních volbách, a je tedy nezbytné rozhodovat alespoň v intecních menšího zla.
Musím se přiznat, že možnost, že by naše země snad mohla mít zase jednou důstojné zastoupení lidu díky politikům, tak tahle myšlenka hýčkaná jako cennost, mi těsně před volbami připadala pomalu stejně utopická jako ono mé vysněné bezvládí.
Nedoufal jsem, stejně jako nedoufali mnozí moji kolegové a přátelé.
Osobně neznám nikoho, kdo by volil stranu Prasete Bradavičnatého (ke vší úctě k tomuto roztomilému živočichu, připadá mi, že do Afriky se hodí přece jen více než do Českého parlamentu), ale i přesto báli jsme se, že jeden slušný hlas proti populismu, nebo i jen někollik desítek proti hlouposti, že to všechno bude málo.
Jsem rád, že naděje umírá poslední (ta děfka nádherná) a jsem rád, že slušnost ještě také nesešla na úbytě. Ukázalo se, že ani vynikající kampaň zaměřená na blbce a hloupost, která, na nějaké hodne nízké rovině, nás spojuje všechny, ať už jsme intelektuálové nebo kovkopové a fotbalisti, tak že tahle kampaň byla jen hromadou vyhozených peněz.
Chtěl bych poděkovat bohu, za to, že jste šli volit a nevolili jste svině, o kterých to už víme, chtěl bych tomu bohu poděkovat, jestli naše volba byla šťastná. Neděkuji ale nakonec bohu, s jedním okem vševidoucím, ne snad proto, že něj nevěřím, ale proto, že mi moloch jeho uctivačů kazí život a mučí ženu těsně před svatbou, a volil jsem i proti jeho zástupcům (chtěl jsem říct vyvoleným, ale těmi nejsou ani křesťané ani
demokraté, pamatuji-li správně ze starého zákona).
Tak tedy děkuji vám všem, kdo jste byli volit a volili jste za slušnost, skromost, rozum a změnu.
Jsem rád, že oranžová nebude v parlamentu stejně jako černá-hnědá buranů, fašistů a nácků a nebudem muset hajlovat, stejně jako nebudem muset vzpínat ruce v němé prosbě k bohu nicneřešícímu a zaostalému. Popravdě jsem stejně tak rád, že nedáme zelenou emotivnosti bez pevných základů.
Vyhrála budoucnost, nad hloupostí, minulostí a molotovovým šampaňským místo učebnic a vzájemné tolerance. Doufejme.
Dnes poprvé od revoluce v osmdesátémdevátém jsem na vás, na nás, občané hrdý.
Raděj bych nás všechny nazýval pouze lidmi, ale vím, že je to zas jen projev mé utopické mysli a proto jsem rád, že jsme alespoň občané s dobrým vkusem a snahou.
Vím, že ony molotovy to nevyřeší, stejně jako ješitnou nadudost nesmrtelných pederastů, zlodějské rozhazování nejen pražských místo-držících, vím, že volební lístky, stejně jako peníze nás nenakrmí, sopku ani černobilský ropný vrt neucpou a pochopení jiných nezvýší, máme před sebou práci. Hromadu práce. A týká se nás všech i když především dnes hlavně generace nás mezi třiceti a řekněme pětačtyřiceti lety (bez urážky).
Je načase vychovávat děti (ano vím, že já to své opustil a snad mi jednou odpustí), je načase tvořit hodnoty (ne jen HDP), ale můžeme se dnešní ráno poplácat po zádech a podat si ruce. Alespoň dnes můžeme věřit, že naši práci nerozkradou a své děti uvidíme vyrůstat bez dluhů do budoucnosti.
Tak tedy ještě jednou děkuji všem, kteří volili změnu a naději.
