Ztohoven - jenže, jak z toho opravdu ven

Jsem přesvědčen, že základní myšlenkou, o které bychom se měli v případu rozstříhané standardy bavit, by nemělo být pouze to, zda jde či nejde o zneuctění státního symbolu 

a zda to byl od recesistů Ztohovenu dobrý, nebo hloupý nápad. Co bychom ale rozhodně diskutovat mohli a především měli je, zda máme či nemáme v naší zemi politickou stranu (hnutí), ve které by byli ve vedeních dostatečně věrohodní politici, kteří dokáží odolat vlastnímu pocitu důležitosti a nadřazenosti, penězům oligarchů či korporací a kteří by dokázali v naší zemi zastavit, ale především začali demontovat stále větší a větší centralizaci moci.

Nekonečně času trávíme nad tématy, které nás odvádějí od podstatného. Stěžujeme si a nadáváme na byrokraty a centralisty Evropské unie (Evropské komise, Evropského parlamentu), rozebíráme brexit horem dolem (přestože je evidentní, že Británie si rozhodně poradí i bez nás), ale přitom v našem vlastním státě necháváme řádit byrokraty a centralisty v čele s bývalými komunisty a socialisty, jak černé vdovy. Proč si tedy nezameteme nejdříve před vlastním prahem? Proč nenapneme síly k tomu, abychom my sami, Češi, Moravané a Slezané, nežili v zemi, kde je politická moc tak příšerně centralizována. Vždyť vláda, poslanci i senátoři Parlamentu ČR si již usurpují právo (ach ta podoba s europoslanci) rozhodovat i o tom, zda se bude, nebo nebude kouřit v restauracích, zda budou, nebo nebudou otevřené obchody o svátcích atd.

Bavme se v médiích, na sociálních sítích o tom, které současné politické strany myslí vážně nejen boj s korupcí, ale které mají za cíl právě decentralizaci moci a jak si ji případně představují. Logické a přirozené přeci je, aby lidé (občané) mohli o podmínkách života ve svých bydlištích (lokalitách - obcích, městech, krajích), rozhodovat na této nižší úrovni, kde se vzájemně znají a kde vědí podstatně lépe, kdo je kdo a o co jde. Bavme se o tom, o kterých kompetencích by se mělo rozhodovat centrálně, o kterých na úrovni krajů a jaké kompetence by měly spravovat obce a města. Bavme se o tom, zda potřebujeme v České republice 14 ministerstev a zda by jich nestačilo třeba jen 7. Vždyť jednotlivé lokality (obce, města, kraje) mají často diametrálně rozdílné podmínky a také potřeby svých obyvatel a rozhodovat o nic centrálně (mnohdy dokonce "od stolu"), může přinášet (a velmi často přináší) zbytečné problémy a celonárodní diskuse. Není přeci důvod, aby se obyvatelé jedné lokality museli díky centrálnímu nařízení přizpůsobovat něčemu, co vyhovuje obyvatelům lokality jiné.

Je s podivem, že se starostové obcí a měst prozatím ve větším měřítku nespojili a nepřišli s návrhy řešení radikálnějších změn v oblasti decentralizace. Proč jsou stále a vlastně dobrovolně v tak silném centrálním vazalství? Proč si nechají centrálně diktovat, o čem by si, spolu s občany, mohli v obci či městě rozhodovat sami? A jestli v naší zemi není žádná politická strana, která by akceptovala návrhy řešení starostů a zároveň by měla výraznější podporu voličů, aby se ony návrhy také mohly v parlamentu schválit, proč si starostové nevytvoří vlastní politické uskupení? Vždyť z ústavních institucí je oblíbenost vedení obcí dlouhodobě nejvyšší (věří jim asi dvě třetiny lidí). A takto vysoká důvěra občanů je přeci velkou šancí na radikálnější změnu v otázce decentralizace moci. Co myslíte, vážení starostové?

  Petr Suda