Domnívám se, že bychom se ve svých myslích měli vrátit před rok 1989. Byla to doba, kdy jsme měli všichni jednoho hlavního nepřítele – totalitní vládu jedné strany.
Věděli jsme, co nechceme. Možná to pro většinu nebyly lidská práva a demokracie, ale byla to jistě potřeba SVOBODY. A to nás spojovalo.
Vadilo nám, že se nemůžeme svobodně pohybovat po světě. Vadilo nám, že si nemůžeme svobodně koupit zboží, které jsme znali ze „západu“. Vadilo nám, že nemůžeme svobodně podnikat. Vadilo nám, že nemáme svobodné televizní kanály, kde bychom mohl sledovat filmy, které bychom vidět chtěli. Vadilo nám, že si nemůžeme svobodně vybrat rozhlasovou stanici, kde by hráli muziku, kterou bychom chtěli poslouchat. Vadilo nám, že se musíme bát svobodného veřejného vyjadřování. Vadilo nám, že nemáme svobodné volby, a že se nemůžeme svobodně rozhodnout, zda volit jít či nejít a svobodně si si vybrat někoho jiného, než jen tu jednu, komunistickou stranu.
Listopad přinesl změnu. Dosáhli jsme cílů, se kterými jsme do ulic před 26 lety vyšli. Uspokojeni jsme se opět přestali o politiku zajímat. A toho využili ti, kteří rozhodně nechtěli pustit z rukou moc, majetek a vliv. Skrze nové politické strany se do vedení naší země vrátili lidé, kteří sami rozhodně nejsou svobodomyslnými občany, což je patrné především v posledních několika letech. Lidé, kteří nechtějí dopustit, aby se Česká republika stala svobodnou a především suverénní a svébytnou zemí.
Co nás však pojí dnes? Máme dnes nějaké společné cíle? Máme dnes „NĚCO“, co nás spojuje?
Z mého pohledu máme. Je to stejná obava, jako před 26 lety. Obava ze ztráty toho nejcennějšího, čeho jsme kdysi po 41 letech dosáhli. SVOBODY. Měli bychom odhodit stranou animozity, které nás rozdělují. Měli bychom všichni ponížit svá ega a nechat promluvit zdravý rozum. A to dříve, než bude pozdě. Vládu nad naší zemí, námi občany, si přivlastnili ti, kteří nám vládli před rokem 1989. Mílovými kroky a již naprosto nezakrytě vrací naši zemi zpět do doby nesvobody. Vytváří nebo vyhledávají jakákoli témata, za která své záměry kryjí. Ať je to článek Peroutky nebo islám. Nejde o vládu jedné strany, ale opět se jedná o centrální diktát „shora“. Ano. Centralizace (dnes mnohdy označovaná jako oligarchizace) ekonomické, politické a dokonce i mediální moci je nebezpečím, které nás všechny ohrožuje.
Dokážeme spojit síly proti hrozbě ořezávání naší SVOBODY? Dokážeme spojit síly v boji za decentralizaci moci?
Petr Suda
iniciativa Listopad ještě neskončil
člen iniciativy Občanské liberální hnutí (OLH)
