Sobeckost a nenasytnost světu vládne – spravedlnost dostává na zadek (sorry jako)

Co svět světem stojí, byly to vždy lidské vlastnosti mocných, které měly vliv na kvalitu života obyvatel určité lokality.

Z mého pohledu je jednou z nejdůležitějších vlastností lidí schopnost mít nebo znát určitou míru. Jakmile se k moci dostanou jedinci či skupina jedinců, která míru nemá, jsou nenasytní a k tomu ještě sobci, nikdy nemohou vládnout dobře a především spravedlivě, protože takoví lidé nedokáží rozpoznat, co spravedlivé je a co nikoli. Sobectví spojené s nenasytností je zákonitě oslepuje.

Sobeckost a nenasytnost můžeme sledovat jak v rovině politické, tak v rovině ekonomické. Sobečtí a nenasytní lidé budou vždy usilovat o to, aby měli stále větší moc nad více lidmi, nebo (a) aby měli stále více peněz (větší zisky) a vlastnili stále více majetku. A nezáleží na tom, jak velká již jejich moc je, nebo jak velký je jejich majetek. Budou vždy přemýšlet a vymýšlet, jak svou moc nebo majetek ještě více navýšit a co nejméně ztratit. Navíc, jsou ochotni zajít daleko za hranice slušného a férového chování a jednání, pro naplnění svých cílů.

V životě jsem díky svým podnikatelským a dalším aktivitám mluvil určitě s několika tisíci lidmi. Naprostá většina z nich nebyla posedlá touhou vlastnit a mít stále víc a víc. Všichni se ale chtěli mít dobře a žít co nejvíce bezstarostný život – to je naprosto normální a logické přání. Jsem bytostně přesvědčený, že lidí bez míry, nenasytných a k tomu sobeckých, je jen pouhý zlomek. Bohužel, je to právě ten zlomek, který ovládá největší koncerny, banky a nadnárodní společnosti a v mnoha lokalitách (krajích, zemích, uniích států) se dostal přímo či nepřímo k moci. 

Co mě osobně a věřím, že naprostou většinu lidí, asi nejvíce štve, je právě nespravedlnost. Je přeci neuvěřitelně nespravedlivé, když megakorporace, nadnárodní společnosti, finanční skupiny, banky a postupně již kdejaká trochu větší společnost využívá daňové ráje (ať již offshore či onshore destinace) a malí či střední podnikatelé, živnostníci, ale i zaměstnanci takové možnosti pro „daňové optimalizace“ nemají. Je nespravedlivé, že ti nejbohatší své příjmy v dané lokalitě nemusí danit tak, jako všichni ostatní. Jak je možné jim pak konkurovat? A kdo jim toto nespravedlivé „praní peněz“ dovoluje? Vlády – tedy politici. Proč? Protože to jsou právě ti nejbohatší a nejmajetnější nenasytní sobci, kteří si sami staví své („své“) politické strany a dokonce se sami vydávají na dráhu politickou. Jen tak mohou mít maximální vliv na schvalování zákonů a pravidel hry, aby co nejvíce vyhovovaly právě jim. Důsledkem toho politici rozhodně nepracují a neslouží ve prospěch všech a o rovných a spravedlivých podmínkách nemůže být ani řeči. 

Vzhledem ke stále větší ekonomické globalizaci se u majitelů a vlastníků největších společností vytrácí pojem patriotismus (vlastenectví). Stává se pro ně přežitkem, prázdným termínem, archaismem. Jedinou hodnotou je pro ně zisk a je jim vcelku jedno, v jaké zemi budou mít své továrny či obchodní centra, jak ta zem (lokalita) vypadá a jak se tam lidem žije a daří. Sami obývají nějaký krásný kousek planety někde jinde a hodlají tam i dožít.

Není divu, že se pak od jednoho takového jedince, který se navíc k obrovskému majetku dostal pochybným způsobem, který si koupil média, aby měl co nejvíce „pod kontrolou“ propagandu, založil si vlastní politické hnutí a stal se nejvlivnějším politikem, který už ani neví, kolik že to miliard a jaký majetek vlastně má, dočkáme na dotaz, kde vzal tolik a tolik set milionů na „daňovou optimalizaci“ svého impéria strohé odpovědi: „sorry jako, co je vám do toho“. Patří přeci k jednomu procentu „vyvolených“, kteří vlastní půlku světa. Doslova a do písmene.

Důležité je si ale uvědomit, že Babiš není jediný, kdo tahá v politice za nitky a přitom si "daňově optimalizuje" nesmírné příjmy. Je jen nejvíce vidět. 

Petr Suda

------------------------------------
Velmi zajímavé čtení o daňových rájích:
Atlas daňových rájů. Blíží se jejich konec?

------------------------------------