Prohrály všechny politické strany, vítěz není žádný

Je úplně jedno, jak nakonec dopadly výsledky voleb, je jedno, která strana zvítězila. Všechny totiž prohrály a mizérie na politické scéně pokračuje.

Již nyní je jasné, že krajům budou vládnout politici, které občané nechtějí. Ať bude sestavena jakákoli koalice, vždy budou zastupovat naprostou menšinu obyvatel. Mizerná volební účast ukazuje, že ani jedna strana neoslovuje občany natolik, aby si udělali čas a k volebním urnám přišli. Ani jedna koalice, která bude utvořena, by vlastně podle volební účasti neměla mít právo cokoli rozhodovat, protože ani jedna v součtu všech jejich hlasů nebude zastupovat většinu voličů daného kraje.

Důvod je jednoduchý a desítky let stejný. Všechny dosavadní politické strany i hnutí, které se vystřídaly u moci v krajích i státu, nebyly založeny pro lidi. Ani jedna strana či hnutí se nikdy nesnažila výrazně snížit centralizaci moci a ani jedna politická strana nemá ve svých řadách důvěryhodné osobnosti, ze kterých by občané měli pocit, že jim mohou věřit slova a věty, které vychází z jejich úst.

Volební kampaně všech politických subjektů se podobají, jako vejce vejci. Sliby, populismus, demagogie, plácání, nicneříkající fráze, přitroublé výrazy politiků na billboardech, hloupé až ubohé předvolební debaty, rádoby duchaplná videa. A podle toho pak vypadá i následná realita dalších čtyř let vládnutí? Tankodromy místo silnic, zácpy díky uzavírkám a opravám, kde nikdo nemaká a pokud se již nějaké silnice opraví, pak se to nedá nazvat jinak, než fušeřina, vyhazování miliard za předražené a nesmyslné zakázky, dotace rozdělované kámošům, zvyšování byrokracie, zvětšování armády úředníků, udržování naprosto nekonfortní obslužnosti občanů. Politikaření, místo politiky. Volby roku 2016 budou, nahlíženo občany a slovy Tomáše Kluse, jen „další čtyři roky v prdeli“.

Lidé jsou prostě a jednoduše politikou a politiky otrávení a jde o důsledek neochoty všech politických subjektů nastavit transparentní systém fungování veřejné správy a zavedení kvalitních kontrolních mechanismů, postavených na odpovědnosti konkrétních jedinců, stojících za rozhodováním. To jediné může začít snižovat korupci a kamarádšoft mezi úzkou skupinou těch, kteří jsou zrovna u moci.

Jeden postřeh bych chtěl ale vypíchnout. Imigrace, jakkoli je v médiích propírána dennodenně, jakkoli se mnoho populistů snaží „hrát“ na toto téma, není pro občany vodítkem pro nějakou větší podporu. Naopak. Všichni jednoznační populisté typu Okamury, Konvičky, Bartoše stojí na pokraji zájmu obyvatel a novináři by již konečně mohli pochopit, že jim věnují v médiích výrazně větší pozornost (a tím i reklamu), než by bylo záhodno, a než by si čtenáři (tedy voliči) vůbec přáli.

Lidé chtějí vidět konkrétní kroky, chtějí vidět konkrétní návrhy řešení a potom vidět konkrétní výsledky. Prozatím se ale všechny politické subjekty na celorepublikové i krajské úrovni staví k volební kampani tak, že jednou za čtyři roky polepí republiku, za peníze daňových poplatníků, plakáty a billboardy s obličeji především lídrů a mediálních titánů daných stran se slogany nekonkrétních obecných pravd a výkřiků do tmy. Vlastně takový souboj najatých PR agentur. O samotné problémy krajů, které trápí občany, jde až v poslední řadě. No a podle toho vypadá volební účast. Kruh zmaru se uzavírá. Na jak dlouho ještě? To je jednoduché. Dokud budou celostátní, ale především krajskou politiku dělat jedinci páté až desáté kategorie, kteří do voleb jdou pro své sobecké zájmy, nebo kteří jsou jen nastrčenými loutkami v rukou celostátního vedení politických stran.

Politika v České republice by potřebovala zásadní RESTART. K němu ale může dojít jen tehdy, pokud se najde dostatek rozumných a schopných jedinců, kteří by spojili své síly, um, zkušenosti, rozhled, nadhled a dokázali upozadit svá osobní ega, aby ta spolupráce byla vůbec možná.

Problém není ve voličích, že nechodí k volbám (jak si myslí politici). Problém je v samotných politických stranách a politicích. Jenže. To by museli být v politice politici, kteří by dokázali vidět chyby u sebe a nehledali je pouze v druhých.

Petr Suda