Jakmile se opět začneme bát, je s námi i naším státem zle

Existuje jeden hlavní důvod, kvůli kterému by Česká republika mohla znovu na dlouhou dobu skončit jako země s totalitním vedením. Tím důvodem je – STRACH.

Každý totalitní režim je na vyvolávání pocitu strachu postaven. Byl základem fašismu a svou moc si na něm vybudoval i totalitní režim komunistický. Oba tyto režimy navíc využívaly a zneužívaly vojenské či policejní složky k nastolování ještě většího strachu mezi vlastním obyvatelstvem.

Komunistům se od jejich nástupu k moci 25. února 1948, tedy za více než 67 let, podařilo dlouhodobým udržováním obyvatel v pocitu strachu dosáhnout, ze svého pohledu, ideálního stavu. Podařilo se jim zdegenerovat nás všechny natolik, že se již snad i rodíme se sníženým pocitem prahu ohrožení a strachu nebo jej alespoň tak silně nevnímáme a vlastně si jej neuvědomujeme. Strach se díky dennodennímu působení komunistů stal běžnou součástí našich životů. Náš organismus si na strach tak nějak zvykl. Otupěli jsme vůči němu.

Po roce 1989, se situace, bohužel na velmi malou chvíli, otočila. Byli to komunisté, kteří se chvilku báli. Rychle se však oklepali, odhodili nebo vyměnili stranické legitimace a postupně se začali vracet do vrcholných mocenských struktur. Dnes jsou již opět u moci plně. Bylo velkou chybou nás všech, že jsme cílený a plíživý postup bývalých komunistů dostatečně neprohlédli a nepohlídali. Měli jsme málo strachu a nechali jsme je budovat si své kariéry v různých politických stranách a oni „za babku“ převedli stamiliardové majetky státu na bývalé zaměstnance podniků zahraničního obchodu (dnes jim říkáme oligarchové). Ti si „své“ politiky z vděčnosti hýčkali a hýčkají a vznikla struktura ne nepodobná mafiánské organizaci. Oligarchové navíc v posledních několika letech strategicky a cíleně obsadili naprostou většinu mediálního trhu. Babiš a spol. se začali cítit natolik silní a neohrožení, že přestali jednat skrytě a takticky, jako v dobách Klause, a bez uzardění se vrhli na politickou dráhu. Postupně přebírají celkovou moc nad ekonomikou, politikou i mediálním prostorem. A my nemáme strach. Cíleně se snaží zlikvidovat střední a nižší podnikatelskou třídu, protože v jejich pojetí státu není pro svobodomyslné a samostatně uvažující a jednající občany místo. No a EET je k naplnění tohoto jejich cíle ideální nástroj. Nástroj kombinace fízlování a strachu. A my z toho nemáme strach.

U moci je sice koalice dvou stran a jednoho hnutí, ale ve skutečnosti naší zemi vládne hrstka lidí, kteří se vzájemně dobře znají ještě z éry komunistické, předrevoluční. ČSSD, ANO a KDU jsou navíc „potichu“ podporované KSČM a z pozice hlavy státu vše doplňuje Miloš Zeman. Z líhně této „party“ se rodí návrhy zákonů, které mají jediný cíl. Omezovat svobodu a práva občanů, omezovat svobodu podnikání a zdravé a rovné soutěžní prostředí, co nejvíce znepříjemňovat život drobným podnikatelům a živnostníkům. Současně posilují pozice a pravomoci úřadů a úředníků, které pod tíhou strachu o svá zaměstnání nutí doslova fízlovat jejich kritiky a oponenty.

Je rovněž zajímavé, jak bývalí komunisté umí dokonale využívat volební systém. Klausovi a Zemanovi se nepodařilo zavést systém většinový, takže bylo potřeba se přizpůsobit.

Pravidla získávání mandátů při volbách jsou nastavena tak, že je téměř nemožné (mimo komunální sféru), aby jedna strana dosáhla ve volbách většiny a mohla tak vládnout sama. Proto je vždy třeba postavit kandidátek více (ideálně tři). Pak lze dosáhnout i bez většinové podpory ve společnosti vítězství ve volbách. Z tohoto pohledu se podívejme na poslední parlamentní volby roku 2013. Počet lidí, kteří nechtěli (nevolili) ANO, ČSSD nebo KSČM je výrazně vyšší, než byl počet jejich podporovatelů, a přesto této zemi vládnou. V roce 2013 byl celkový počet voličů 8 424 227. ANO volilo 927 240, ČSSD 1 016 829 a KSČM 741 044 lidí. Celkem 2 685 113 voličů. Z jednoduchého odečtu vyjde, že 5 739 114 občanů trio ANO + ČSSD + KSČM nevolilo. V procentech – výše uvedené trio volilo 31,88% oprávněných voličů. Tedy 68,12% jej nevolilo. Bohužel volební neúčast je tím, co dovoluje udržovat v naší zemi staré pořádky a bývalé i současné komunisty u moci. Pokud provedeme propočet v porovnání s volební účastí (59,48% - tedy 5 007 212 voličů), pak již trio ANO + ČSSD + KSČM získává z těchto zúčastněných voličů většinu 53,62%.

Nezbývá než tvrdě pracovat na otevírání očí občanů a snažit se probudit jediný strach, který bychom měli všichni mít. Strach ze zavedení starých pořádků, které zde vládly před rokem 1989. Především v posledním roce je možné pozorovat množící se případy používání komunistických a estébáckých praktik. Všimněme si, že Babiš se již ani netají vedením kompromitujících složek na přímé či potenciální oponenty. V jiných zemích s delším vývojem svobody a demokracie, by tyto praktiky byly naprosto nepřijatelné. U nás se zatím bouří několik málo svobodných serverů a sociální sítě. Oligarchy koupená média mlčí, protože šéfredaktoři jsou s nimi loajální, nebo stejně jako redaktoři pod nimi – mají prachobyčejný strach (snad jen o práci).

Naprosto nepochopitelné je, že samotní poslanci a senátoři nepovstanou a nepostaví se jednoznačně a důrazně proti tak fatálnímu porušování demokracie a především práv každého jedince, kterých se například Miloš Zeman nebo Andrej Babiš dopouštějí. Jedná se o pohodlnost, nebo je v tom něco víc? Pokud je tím důvodem strach, jedná se o strach z kompromitujících složek Andreje Babiše, nebo jde „jen“ o strach ze ztráty teplého místečka? Je těžké uvěřit, že mezi 281 poslanci a senátory se najde pouze Kalousek, který se proti Babišovi dokáže rázně a důrazně vymezovat. Jeho plamenné projevy a zesměšňující videa se však míjejí účinkem kvůli jeho, mírně řečeno, servilnímu přístupu ke kauzám v minulosti. Poslanci a řadoví členové TOP 09 mají nejspíše také strach – postavit se vedení své strany. Pokud by svůj strach překonali, jsem přesvědčený, že by se TOPce dařilo lépe získávat si důvěru občanů. Nic na ně neplatí ani průzkumy veřejného mínění, které každý měsíc potvrzují, že Kalouskovy výpady a cholerické výlevy straně body nepřinášejí. Naopak. No a z předsedy ODS Fialy sice není cítit strach, ale ještě jsem jej snad na obrazovce neviděl vyzařovat alespoň trochu optimismu. Jeho výraz opravdu k odvaze překonávání strachu občany nepovzbuzuje.

Je třeba, abychom v sobě samých nalezli sebevědomí a stali se statečnějšími. Je třeba, abychom šířili informace kolem sebe a pomohli dostat ve známost nové svobodné informační servery – ECHO24.cz, Svobodnéfórum.cz, Neovlivní.cz, HlídacíPes.cz a další. Ukazujme lidem kolem nás Mapování.cz Petra Havlíka. Postupně budeme vidět, že ve svých názorech a postojích nejsme sami, a přestaneme se bát. Nesmíme mít strach postavit se názorům svých známých a přátel, kteří s Babišem a s ANO souznějí, a přitom vidíme, že jejich postoj je pouze povrchní, bez znalostí, bez informací. Projevuje se to tím, že se raději o politice nechtějí bavit. Nebojme se s nimi diskutovat. Nemějme strach. Třeba je přesvědčíme, aby si našli a přečetli články na internetu či sociálních sítích. Třeba je přesvědčíme, že kritické články proti Babišovi v jeho vlastních médiích těžko najdou. A pokud se i po zjištěných informacích budou naši známí stavět na stranu Andreje Babiše, pak to třeba nejsou ti praví dobří známí a kamarádi.

Nesmíme být k věcem veřejným (politice) lhostejní a nesmíme být otrávení. Vím, je to těžké po všech letech korupce, tunelování a politického bahna. Ale jsme na zlomu, kdy by se v naší vlasti mohla opět zakořenit totalita pod výrazným vlivem Ruska a nejspíše i Číny. Pokud nebudeme chodit k volbám a nebudeme volit tak, abychom se zbavili bývalých komunistů, kmotrů a tunelářů, pak si nebudeme moci v budoucnu stěžovat.Snad překonáme alespoň strach omluvit se vlastním dětem, že jsme nedělali pro jejich budoucnost více. Nadcházející krajské, parlamentní a komunální volby v letech 2016, 2017 a 2018 budou v tomto směru významné.

V roce 2018 to bude přesně 70 let od roku 1948, kdy se komunisté pomocí slibů, lží, polopravd a demagogie dostali poprvé k moci. Nedomníváte se také, že by to mohlo stačit? Že bychom bez nich ve vedení obcí, měst, krajů a parlamentu mohli my i naše děti žít výrazně hezčí a spokojenější životy beze strachu z vládnoucích špiček a státních institucí? Bez neustálého rozeštvávání vlastního obyvatelstva proti sobě? Nejsem idealista, že jsou všichni nekomunisté slušní a rozumní lidé, ale přeci jen, kdo byl ochoten vstoupit do partaje za bývalého režimu (navíc do významnější pozice), ten zcela jistě nebude tím pravým charakterem. Současní vrcholní představitelé naší země jsou toho jasným důkazem.

Petr Suda
iniciativa Listopad ještě neskončil