Babišův pokus o Antichartu č. 2

Lidé, kteří vládnou této zemi již 68 let se nikdy nezmění. Jsou to stále ti samí nejvíce sobečtí a podlí lidé mezi námi.

Před Listopadem se koncentrovali v KSČ. Po Listopadu nezmizeli ze scény, přestože mnozí zahodili rudé legitimace. Jen se rozdělili do stávajících politických stran, založili a dále zakládají politické subjekty nové a obsadili i mnoho dalších nejvlivnějších postů.

Kteří další lidé jsou s těmi nejhoršími a nejpodlejšími schopni kolaborovat za rozličné výhody? To záleží na tom, jaké mají tito lidé vlastnosti. A ani zde nebylo možné čekat, že se po roce 1989 nenajde dost těch, jejichž vlastnosti by se změnily mávnutím kouzelného proutku. Stále se najdou "osobností", které dokáží prodat duši a svědomí třebas i ďáblu za trochu těch blyštivých kulatých zlaťáčků.

Na druhou stranu, situace se přeci jen změnila. Strach se sice ti nejhorší snaží udržovat dál, ale přeci jen drápy už nemají tak silné a ostré, jako kdysi. Přestože se je snaží každým rokem posilovat a přibrušovat.

Pokus Babiše pozvat "osobnosti" na snídani je, jak správně píše ECHO24 (zde), trikem, a to trikem ne nepodobným, jako byla akce Anticharta za dob komunistů. Záležet bude nyní na tom, kolik se najde mezi "osobnostmi" těch, kteří tento trik prohlédnou a dokáží zlu říci NE.

Babišovi i Zemanovi, kteří jsou ale jen jakýmisi výslednými "symboly" toho, kam se vývoj v naší zemi ubírá v celé polistopadové éře, se daří čím dál více rozdělovat společnost. A to na ty, kteří dokáží zlo rozeznat a vzepřít se mu, na ty co se jen "vezou" a na ty, kteří "kolaborovat" se zlem nebudou mít problém za prachy a další výhody nikdy. Babiš a Zeman však nejsou jedinými. Jsou jen nejvíce viditelnými a lépe čitelnými, než byli a jsou další, což je jednak dobou a podmínkami, které pro jejich čachry dozrály a jednak další vlastností, ve které vynikají - a tou je jejich buranství. Je několik výrazně méně viditelných postav, které tahaly a tahají za nitky a jejichž vlastnosti a záměry jsou stejné, ne-li horší. Dokázaly a dokáží svou podlost jen lépe kamuflovat. V novodobé historii byl takovým příkladem (symbolem) Klaus, kterého se, bohužel, dodnes zastává mnoho z těch, kterým přitom Zeman či Babiš leží v žaludku.

Koho já osobně považuji za opravdové osobnosti? Nejsou to jen ti, kteří nyní dokáží odříct nabídku snídaně s Babišem, nebo odmítnou nechat se vyznamenat Zemanem (přestože by si i vyznamenání zasloužili). Vždyť kolik z nich se ještě před rokem, dvěma, třemi např. s Babišem scházelo a rády si s ním udělaly selfíčko. Řadím k nim především ty jedince, kteří dokázali již velmi brzy po roce 1989 "prohlédnout" a byli od té doby schopni odmítat snídaně, obědy či večeře se všemi, kteří se na polistopadovém vývoji přeměny neudržitelného diktátorského režimu k jakémusi volnějšímu čínskému autokratickému kapitalisticko-diktátorskému režimu podíleli. A kteří se také podíleli na řízeném přesměrování obrovské části majetku státu do rukou vytipovaných nomenklaturních kádrů podobných vlastností. A těmi kormidelníky dění rozhodně nebyli jen Babiš či Zeman. Žádná strana, žádná vláda se doposud nepokusily o změny zásadní, systémové, vedoucí k decentralizaci moci, výraznému zeštíhlení výdajů na státní aparát, snížení byrokracie a nastavení pravidel (zákonů) a kontrolních mechanismů, které by znamenaly faktické potlačování a postihování korupce a doslovného rozkrádání státního majetku, půdy, surovin i peněz. Tedy podmínek, které jediné mohou vést ke snižování daňové zátěže nás všech. Přes tisíce řečí, slibů a proklamací vedoucích politiků každé z nich. A opět budeme poslouchat tisíce řečí ze stejných politických stran a stejných úst, jak to vlastně udělat nešlo.

Zda naše zem, společnost, dokáže udělat další krok ve vlastně nikdy nekončící cestě historického vývoje k co možná největší odpovědnosti nejen politiků, ale každého jedince (občana) za dobrý a spokojený život maximálního počtu obyvatel naší země, to se ukáže v budoucnu (a tím budoucnem rozhodně nemyslím parlamentní volby za půl roku). Má to jen takovou jednu zásadní podmínku. Je třeba, aby se z obyvatel České republiky stali opravdoví občané a do politiky a čela politických stran by museli být ochotny vstoupit právě ony největší osobnosti - ty, které mají hlavu i mozek na správném místě, umí vnímat realitu a i přes rozličná pokušení dokáží nezradit především samy sebe.

Petr Suda