Proces monster

Před půl stoletím jako dnes a dnes jako před půl stoletím. Trochu mě včera zamrazilo při sledování toho, co předvedly české zpravodajské servery, když se předháněly v informování o procesu se žháři z Vítkova. Nerad dávám za pravdu náckům, ale ono to jinak, než nějaký monstrproces nevypadalo. Tak zaujatou a neprofesionální reportáž, kterou vysílali na ČT24, jsem ještě neviděl.

Jako sportovní zápas

Už jen způsob, jakým některé servery minutu po minutě informovaly o soudním procesu, byl opravdu neuvěřitelný.  Stejně jako když komentují fotbalový zápas, se tady vedle „časomíry“ objevovaly výroky obžalovaných, soudce a dalších.

Řekněte mi, je tohle normální? Nepamatuji si, že bych někdy tohle zažil. Kolik procesů za den, měsíc nebo rok s různými vrahy a násilníky proběhne? Pár jich bude. A mám ten pocit, že toto se u žádného vraha nestalo. Přitom to by lidi určitě zajímalo víc. Je možné, že to v takových případech nedovoluje zákon, nebo zkrátka soudci taková přelíčení odmítli soudit veřejně. Nevím.

Však i tady by stačilo zmínit, že něco proběhlo a na konci oznámit rozsudek, jak je tomu zvykem.

Okurková sezóna 365 dní v roce

Když probíhal soudní proces s Dělnickou stranou, běžel celý živě na ČT24. Žádná jiná politická strana takovou reklamu neměla. Jiným slušným demokratickým stranám se ani nesní, že by měly několikahodinový prostor na nejsledovanějším ryze zpravodajském kanálu.

Přišlo mi to totálně postavené na hlavu. Jasně, strany se neruší každý den, ale dávat tomu takový prostor? Vypadá to, že máme celoročně okurkovou sezónu. Televizní čas je nesmírně vzácný a drahý. Místa v novinách tolik také není, internet je sice zdánlivě nekonečný, ale nelze ho přehltit.
Proč se místo důležitých zpráv plýtvá detailními přepisy soudních procesů?
Jako kdyby novináři neměli co psát. Možná to je trochu jinak a je pro ně prostě pohodlné udělat otvírák o zlých náccích, než o něčem důležitějším.

Ne, neříkám, že růst extremismu je marginální problém. Ale je třeba dodržovat relevantnosti těchto problémů a mám pocit, že pár blbejch hejsků sympatizujících s nacismem si po té době zaslouží méně povyku. Však neznám nikoho, kdo není otráven „Vítkovem“. Bylo to v novinách téměř denně. Neustále tvář popálené Natálky, smutných rodičů, zničeného domku…

Koho ale zajímá, že Natálka slaví Vánoce, Velikonoce, má novou operaci a podobně? Nikoho. Týden po události byly tyto zprávy pochopitelné, člověka to i zajímalo. Ale když se to objevuje přes rok (stalo se to už v dubnu 2009!), je něco špatně. Chudák ta malá holka. Nestačí už, že ji ti hajzlové zohavili na celý život, ale ještě jí média neustále vystavují. Sám bych denně na hlavní stránce novin nechtěl být. Snad se co nejlépe uzdraví a média na ní zapomenou…

Dávají jim za pravdu

Tak mi přijde, že nakonec média svým nerozvážným přístupem dávají za pravdu těm, kteří tvrdí, že Dělnická strana (SS) je „Systému“ nepohodlná. Že jde o opravdovou opozici, ba dokonce vlasteneckou stranu (dovolte mi se zde zasmát: „ha ha ha“).
Však se tito podivní lidé můžou šikovně postavit do role ublížených. Těch, kteří se nechtějí zaplést s mafiánskými praktikami české politiky a opravdu chtějí něco dělat pro lidi a tito gauneři jim hází klacky pod nohy – třeba štvavou kampaní, „honem na čarodějnice“, „monstrprocesy“. Samozřejmě, že je to nesmysl. Kdo ty lidi sleduje od počátků DS, ví, co jsou zač.

Chtělo by to v médiích trošku brzdit, ubrat z emocí ve zprávách o neonacistech. (Nezávislí) novináři jsou jedním z pilířů demokracie. Měli by dokázat argumentovat a ne plácat kolem sebe, či ukazovat prstem na bubáky. Troufám si říci, že obyčejní lidi poznají, když je někdo špatný člověk a s neonacisty ani rasisty nechtějí mít nic společného…
Je škoda, že se někdy důležitější zprávy odsouvají kvůli věcem, které jsou sice vážné, ale tak dlouho jsou na scéně, že všechny nudí.