Je to tady, maturita!

Stojím před zrcadlem, vážu si kravatu. Snažím se opakovat okruhy. Přitom v duchu přemítám, možné i nemožné, pesimistické scénáře. Mého těla se zmocnil neovladatelný třes. Zdálo se, jakoby pod kůží nastartoval malý elektrický motůrek. Jsou to zvláštní okamžiky vzácné, nevšední a zároveň nepříjemné plné chaosu. Proto by mě samotného zajímalo co je motivací studijních ambicí.

Právě jsem dvakrát obtočil bavlněnou ozdobu, přehozenou přes krk, kolem její druhé poloviny a hledíc do obrazu zrcadla, položil jsem si otázku: „Proč jsou žáci vzdělávacích institutů ochotní podstoupit tvrdou cestu plnou překážek, na jejímž konci stojí několikametrová zeď z betonu?“ Největším lákadlem je společenské uznání. Hodnota přístupná, v našem případě, úspěšným složením maturitní zkoušky. To samozřejmě není vše. Důležitou roli hraje také poptávka na trhu práce, která se řídí jednoduchým vzorcem „čím vyšší je vzdělání, tím vyšší je poptávka a vyšší finanční ohodnocení.“ Myslíte že je to dobře, je ke všem stejně vstřícný?

Na kravatě se objevila smyčka tvořená propletencem typickým pro manhattanské vázání. Jejím středem jsem protáhl širší konec černého slavnostního doplňku namačkaného pod škrobeným límečkem.Tak mě napadá: „Studují tedy dnešní lidé jen pro vidinu výhodného zaměstnání?“ Myslím, že ano. Je to typické pro dnešní svět, společnost, asi jako pro ptáka křídla. Kvalitní dobře placené zaměstnání přináší o to lepší podmínky pro život, a kdo by si sám podkopával vlastní dvorek? Já ne! vy jO?

Třes ustoupil, elektrický motůrek zkratoval. Následují poslední úpravy. Dotahuji svou manhattanskou oprátku a vyrážím na zkoušku. Ale proč? Protože musím!