Vzpomínky starého partyzána z Beskyd

Je několik typů informací: ty, které jsem viděl, ty, která znám z vyprávnění a ty které se mi zdály.

Vzpomínka ?? Jo, loňská !!PE♥TR :-)

Seznámil jsem se s jedním člověkem. Z Beskyd. Vyhledal mě (prý se mu to podařilo po několika měsících) a požádal mě o informace o mých půstech. No, celkem není o čem hovořit (myslm si). Pán má 84 let. Dobře stavěný, při hovoru působí velmi klidně a vyrovnaně. Zdá se nějak "nadčasový". Co se se mnou při půstu dělo ? Něco po mě chce a já nevím co. Když popisuji své hubnutí, své cvičení, své duševní rozpoložení, ani nedýchá a doslova mi "visí na rtech. Jako by dostal informace, které dlouho hledal. A začal vyprávět svůj přípěh.

Patřil k jedné patryzánské skupině v Beskydech. Stahovali se před němci stále hlouběj do lesů. A tak se octli jednou v lednu uvězněni v lesích. Kolem jen sníh a sníh. Moře sněhu. Zůstali tři týdny uvězněni pod sněhem. Zásoby žádné. Ve vykopaném brlohu se "zazimovali" (asi něco jako zamljanka). Jediná strava, kterou "jedli", byla voda rozpuštěná ze sněhu. Jídlo 2x denně. Ráno, horký ešus a v něm 2 kostky cukru, odpoledne horký ešus a spařené jehličí. Vzpomínal, jak se rád prohlížel po krajině. Mohutné smrky nehybně stály, sníh jiskřil v poledním slunci. Často začal uvažovat: co to je přírody, co to je bůh ... Pochopil jsem (říkal), že bůh je to, co je kolem nás. Příroda. Bůh je příroda se svými neměnnými zákony... Ráno vstal a pozdravil ji. Poděkoval ji za pěkný den a poprosil o hodně sil do dalšího konání. Vzpomíná: po několika dnech jsem se dostal do nějakého "tranzu". Vůbec jsem nehápal, co se děle. Čím byla situace "problematičtější", tím jsem byl klidnější. Někdy jsem i hodiny stál venku a pozoroval zasněžené kopce a z hluboka dýchal. Co bude dál ? Ne, co bude dál s námi, ale co bude dál s naší republikou ? Ne, jestli vyhrajeme vílku, ale co pak budeme dělat MY všichni ? Zavládne mír mezi lidmi, všichni si budeme pomáhat, budeme pečovat o bohatství naší země a těšit se z něho ... Vizionářské představy se z něho jen linuly ...

Nechce se mi věřit, že to myslí výžně. A  pak si říkám, jistě, vždyť to znám: změněné vnímání.

Výsledek je ten, že držel půst 21 dnů. Od té doby nikdy nebyl nemocný, nebere žádné léky, je spokojený. Nedrží žádnou dietu, pracuje každý den na čerstvém vzduchu. Nikdy se neoženil. Proč ? Nikdy nechtěl přerušit pouto, které mezi ním a přírodou vzniklo ...

Napadlo mě: bůh si vás vybral a oslovil vás, ale pak jsem všechny myšlenky tiše polknul. Bylo mi líto přetrhnout to spojení našich myslí. Půst. Chtělo by se říct: jak primitivní ... ale jak účinné !!!!

Pak jsem dlouze mlčeli stejným jazykem. Kdo ví, nemluví ...

Při odchodu mi podal ruku a řekl: Buďte na sebe opatrný, přeji vám pevné kořeny. Otáčí se k odchodu. Po několika krocích se zastaví a říká: Nejsem členem žádné církve ani sekty. Veřím v sebe a Nejvyššího. A Odchází.

Sedím a uvažuji: proč říká to, co já už skoro celý rok píšu na internetu ??? Jak jsem vyrozumněl, internet nemá. Odkud to všechno o mě ví ? A nebo mluví svými slovy a naše mušlenky jsou stejný ?? Stejné prožitky, stejné pocity, jedna příroda, jedna duše ...

Sedím u okna. Pozoruji zasněženou přírodu. Vše je sněhově bílé. Jak to zdání pokoje klame. Přídobní zákony. Zima ... chlad ... uchovávání  ... černá barva ... ledviny ... kosti ... strach ... znamení kříže ... smrt ...

VÍM - JSEM

Jsem tak promrzlý, že si vařím čaj a jdu se zahřát cvičením. Proč je v okně mříž ???

Příjemný zimní den a příjemnou meditaci VŠEM (a hodně lásky)

JÁ, PE♥TR :-)