Slávek (z deníčku pacienta neurologie)

Dostal jsem se do Hrabyně. Umístěn v nejhořejším patře, na pokoji pět pacientů ...

     V rohu o okna leží muž (asi mého věku). Ahoj, řeknu a podávám mu ruku. Nezvedme se, ruku nenatáhne a sykne: čest, souhruhu. Otočím se a vybaluji si věci. Moc toho nemám. Nějaké oblečení, boty, pár knížek. Skříňka a přehrádka ve skříní jsou (dle mě) značně předimenzované. Koukám na malou hromádku srovnanou v rohu stříňky. Pacien u okna vstal a přišoural se ke mě: Ahoj, jsem Slávek. Otočím se k němu: A co ti je ? Usedá na moji postel: Jsem po mrtvici. Ale už jsem v pohodě. Všechno si píšu ...

     Později jsem se dozvěděl, že je to bývalý řidič ÚV KSČ ( Ústřední výbor Komunistické strany Československa), po roce 1989 pak vozil taky funkcionáře. Trochu jiné, ale papaláš jako papaláš. Důchod měl zajímavě vysoký.

     Když byl Slávek po mrtvici, chvíli si poležel v nemocnici a pak zakotvil v Hrabyni. Jednou tak ležel na posteli a rozhodl se, že se osprchuje. Šel do koupelny, našamponoval si hlavu a náhle si vzpomněl, že si nevzal župan. Nahý a se šamponem na hlavě se vrátil na pokoj. Zapomněl se však po cestě na pokoj obléct, šili šel nahý. Když přišel na pokoj, zapomněl co chtěl a tak si lehnul do postele, přikryl se peřinou a ... usnul. Po nějaké době se otevřely dneře a ... vešla na pokoj jeho velmi početná rodina. Posedali kolem poslete. Náhle si Slávek vzpomněl, že se chtěl osprchovat. Odhrnul pešinu, sedl si, chvíli se probíral (to ho naučili v nemocnici). Pak se postavil a procházel kolem rodiny, která nic nechápala. Osprchoval se a protože opět zapomněl župan, vrátil se na pokoj opět nahý. Lehl si do postele a přikryl se. Kluk sedící vedle se usměje: Ahoj strejdo. Jak se ti vede ? Slávek odsykne: Nestarej se. Starší muž přistoupí k jeho posteli: Ahoj Slávku. To je náš Jirka. Slávek překvapeně vytáhnul obočí. pak odpoví: Neznám. Starší muž se nedá odbýt: My jsme, Slávku, tvoje rodina. Slávek se posadí na posteli a prohlíží si všechny lidi. Patrně nikoho nepoznal a tak zvýší hlas a zřetelně a pomalu říká: Rodina, rodina, jaká rodina ... a uléhá zpět na postel. Kde jste byli, když  jsem byl nemocný ? Okočí se na posteli na bok a dodal: Hajzli ... jedni ... rodina ...

     I takové příběhy se staly lidem po mrtvici

Příjemný pracovní týden.

     Petr Slezák :-) FM