Petr Slezák 31.3.2010

     Neděle byla špičková. Ráno jsem si pěkně zacvičil. Celé odpoledne svítilo sluníčko a tak jsem si k večeru šel zavičit s tyčí. To se mi MOC líbí. Je to tako pěkné skloubené (TAI ČI s posilováním). Zapomeňte, prosím, na svůj styl, který cvičíte a soustřeďte se na pomeranč (kdo NEVÍ - ten NEČETL všechny blogy, případně zaaaapoooomněl). Když jsem s tím (asi před týdnem) začal, připadalo mi to MOC JEDNODUCHÉ a obyčejné. A že neznám nějaké cvičení s tyčí ??? To mi vůbec nevadí. Jednou jsem to na internetu viděl. Svoji sestavu stále rozšiřuji a "zdokonaluji". Zkuste uchopit obouruč tuto tyč za jeden konec, zaujmout pevný postoj a otáčet jí po směru otáčení, jak nejdál dosáhnete (a dýchat).

jeden rokPetr Slezák

     Když jsem začal cvičit, zdálo se mi to MOC jednoduché. Když to uděléte 100x, druhý den se ani nenadechnete (řebra "trochu"bolí). Chtělo by se asi kouknout na někoho, kdo s tyčí cvičí. Tam by se dala najít INSPIRACE. Uvidíme, něco je v plánu.

     Zpět k té neděli. Sluníčko svítí, cvičím, po chvíli si sundávám tričko. Asi po dvaceti minutách cvičení přichází od severu velký, černý mrak. Začíná se dost ochlazovat - pokračuji ve cvičení. Mrak se rozšířil na velkou část obzoru a začíná mírně mrholit - cvičím. Najednou do mě začíná bičovat jarní bouřka svými ledovámi krupkami - cvičím. Jednou jsem se rozhodl, že budu cvičit, tak cvičím.

     Bouřka za několik minut odešla a objevilo se sluníčko. Jsem úplně promrzlý. Na těle (jsem pořád bez tričko) se mi objevují obláčky páry. Během několika minut je mi opět teplno díky sluníčku. Bibi, schovaná před bouřkou pod strom, opět vesele pobíhá mezi krtinami (nebo krtinci ). Je TAK TEPLO. Ani jsem si nevšiml, že se směr větru otočil. Proto to teplo. Vycházím na asfaltovou cestu a rozhlížím se po okolí. Sluníčko svítí na sluncem zalité Beskydy. Z hor stoupají vzhůru oblaka páry. Hledím na své ruce (jsem stále bez trička) a "kouří" se ze mě stejně. Pěkná souhra s přírodou.

     Jak je vše pomíjivé. Pondšlí ráno jedu autobusem. Na zastávce stojí starší paní. Hledí na sluníčko a říká: ale ještě moc teplé není. Jen aby nepřišla sněhy. V horách je možné všecko. Chtěl jsem jí vyprávět o svém cvičení a dodávám: a včera byly pěkné kroupy. A paní: ale děte, u vás ani nekáplo. (byl jsem na cvičení v neděli od louky vzdálen asi 300 metrů). Jo, jo přitakuji, u nás byly kroupy.

     Je naprostu zbytečné vykládat někomu o kroupech. VLASTNÍ ZÁŽITEK !!!! Jediná cesta poznání. Vysvětlovat někomu (zdravému), že jsem byl ležák je k nepochopení. A PŘECE JSEM BYL LEŽÁK. A těch příhod, co jsem v nemocnici zažil !!!!! Humorné i smutné - jako život sám.

     Příjemný den a PEVNÉ KOŘENY :-) pe.tr