Petr Slezák 26.3.2010

     Zdravím, usedám k PC večer. Odpoledne jsem spal 18-23 hodin a tak jsem večer celkem čilý. Nikdy bych nevěřil, kolik lidí se mě snaží NĚKAM nasměrovat a radit. Děkuji všem, vím co dál :-). Dostal jsem dotaz, co mě tíží a trápí. Nevím, co se ode mě v tomto směru očekává, jestli nějaká reakce na politiku, či ... Nejvíc mě "trápí" období, asi 10 let před mrtvicemi. Vlastně se jedná o celé mé "podnikání. Jednoduše se to dá shrnout slovy Járy Cimrmana: naše slavné prohry.

OZZZY zamlada (vpravo :-))Petr Slezak

     Je mnoho možností, jak pokračovat. Pěkný příklad rezignace jsem slyšel v nemocnici. Pacient po mozkovce se poprvé po příhodě setkal s manželkou. Odměřeně na ni hledí. Paní: Jirko, pamatuješ se na mě. Stroze: NE. Paní: ty si mě vůbec nepamatuješ a nevíš, kdo jsem ??? NE. A otáčí se na druhý bok. Sestra paní odvádí a chlácholí ji: to se občas po příhodě (to je výraz?) stává. Pán potřebuje klid a postupně si na vše upamatuje. (možná). Za několik hodin přichází na pokoj žena podstatně, podstatně mladší. Usedá na Jirkovu postel. Ten sedí jako pravítko. Je to úplně jiný člověk. Mladá: ahoj Jirko, jak se vede ? Jirka: není to tak hrozné. Doktor říkal, že by mě mohli do dvou týdnů propustit (ten najiva!). Mladá: Jirko, potřebovala bych nějaké peníze ... Jirka jí ochotně předává platební kartu: PIN máš v obálce na kartu. Dodává pak: a raděli už běž, ať tě tu nikdo nevidí. Ta moje už tu byla dopoledne. Mladá odchází, podpatky klepou.

     Po chvíli se osměluji: to byla dcera ?? Zla po mě šlehne pohledem. To byla MILENKA ! Zvedne se, v ruce krabička cigaret a odchází na WC.

     A poučení: po mrtvici si nemusíš pamatovat všechno :-)))))

     Opačný způsob je začít INTENZIVNĚ na všem pracovat a snažít vše dát do pořádku. Volím druhou cestu. Dobrovolně a rád.

     V podchodu Místeckého náměstí potkávám známou osůbku. Stařenka se šátkem a ohnutými zády. Jehovistka. Chvíli sleduji, jak ji lidi obcházejí, někteří na její adresu nešetří nadávkami. FUJ, ani mi to nepodávej, babko (kolemjdoucí jsou drsní). Přistupuji blíž a vztahuji ruku po časopisu. Paní odtáhne ruku se slovy: vám to nedám, vy to zahodíte. Hledím na ni nechápavě: proč bych to měl zahodit. Já si to chci přečíst. Nevěřícně mi podává časopis Strážní věž. Letmo si vzpomenu na Jimiho Hendrixe a jeho WATCH TOWER. Večer si to musím znovu pustit.

     V nedaleké kavárně usedám k časopisu. Lidé zde popisují, kdo je jak oslovil... Na jedné straně otvírám stránku a čtu: 20 způsobů, jak ušetřit čas. Tak to mě zaujalo. Rady jsou jednoduché a logické, ale takhle souhrně popsané mají úplně jinou hodnotu. TAK TU JE BOMBA, to je to s čím v poslednídobě zápolím.

     Večer usedám k Jimimu, v ruce Strážní věž a pročítám text. Náhle mi to začíná být nějaké povědomé. Odcházím do "dětského" a na stěně je přilepená A4. pílí k úspěchu. Hledím na čtverečky. Tak takhle si to vede Ozzzyk, ani nepotřebuje Strážní věž. Tak to si musím o víkendu udělat taky. Díky Ozzzyku.

     Bruce LEE a jeho život. To je nekonečná studnice vědomostí. Cítím jeho odkaz. Díky Bruce.

     Všem příjemný víkend (weekend) a PEVNÉ KOŘENY :-)  pe.tr