Petr Slezák 19.4.2010

     Tak jsem chtěl udělat nějakou pauzu a hle, mail: nezapomeň na to Polsko... Děkuji za upozornění. Za tyto lidi jsem se již "pomodlil" několikrát. I za jejich rodinné příslušníky taky. Nevím, kolik lidí tragicky zahynulo a kolik lidí tím trpí a budou trpět. NĚCO MÁLO o tom vím. Když mi bylo pět let, můj otec tragicky zahynul při autonehodě. Umřel na Slovensku. Maminka nás za ním ani nevzala na návštěvu. Nebyla schopna uvěřit tomu, že se s ním už NIKDY neshledá. Navíc, jeho zdravotní stav, dle vyjádření lékařů, nebyl zlý.

za obeti polsko tragedieautor blogu

     Proč umřel ?? Znám několik "zaručených" zpráv, co se mu stalo. Nepřikláním se k žádné verzi. Ničemu to neprospěje. Hlavně ne tomu, že žena v plné síle, zůstane sama se dvěma malýma dětma. Čím vším si musela projít ?? Nepředstavitelné. Ani si neuvědomuji o kolik jsem svého otce přežil ..

     Co se jednou stalo, NEDÁ SE VRÁTIT. Jediná možnost je poučení. Načerpat z toho počení. Poučení z toho, co se stalo. Ne nadarmo se píše, že nejtvrdším (a nejúčinnějším) je vlastní prožitek). Vcítít se do prožitku jiného NELZE. Lze si to jen PŘEDSTAVIT.  Jeden známý mi říkal, že má otce po mozkovce a říkal: to si nedovedu představit, co bych dělal ..Pokrok ssebou přináší plusy i mínusy (ať pořád "neotravuji" s tím jin a jang :-)))) Něco za něco.

     Jednou jsem byl několi dnů v Praze. Bydlel jsem u Moniky. Je to velmi zajímavá osoba. Pokud jste viděli nějaký film a egyptský faraonech - to je přesně ona. Kněžka z chrámu. Na můj vkus sice až moc pečlivá, ale kolik mě naučila. Přicházíme domů, otvíráme dveře .. Počkej, první tam musím vejít já, kdyby tam bylo NĚCO ... Pak vcházíme do bytu. Hned na první pohled zde nevidím televizi. Knihovna plná knih o esoterice, tarotech, numerologii ... V oknech rozvěšeny amulety... Monika rozsvěcuje v každám okně svíčku. U každé se chvíli zamyslí...Můj první dojem: tak ta je úplně mimo (mimoň v akci). Další věcim, které se ten udály, mě v tom "utvrzují".

     Druhý den navrhla, abychom si spolu zacvičili (tai chi). Navrhuje: předcvičuj ty. Stavím se do postoje a cvičím některé části sestavy. Vzpomínám si na jednotlivé cviky a zařazuji je tak, jak si vzpomenu. Zdálo se mi to tak krátké, ale Monika mě tiše přerušuje: prosím tě, promiň, ale už musíme jít. Krátce ještě zavlníme", zklidníme se a odcházíme na cvičení. V autě se po delší odmlce osmělí: moc díky, bylo to super s tebou cvičit. Díky.

     Nějak tomu nepřikládám váhu, jsem už zahlcem vlastními problémy (to víte, doprava v Praze ...)

     Každý den k večeru zapaluji svíčku. Podržím ji mezi dlaněmi a vzpomenu na všechny mrtvé (spíš ty, co jsem znal), popřeji sílu všem nemocným, těm, co strádají pošlu útěchu. Někdo oslavuje "památku zesnulých" jednou ročně, já si na ně vzpomenu téměř denně. Zapaluji svíčku: vzpomínám ... přeji sílu a útěchu. Tak TOHLE mě naučila Monika. Díky Moniko.

     Dnes jsem zavzpomínal na oběti polské tragédie .. a zapálil svíčku za ně ... Držte se, přátelé z POLSKA.

     Příjemný den VŠEM :-) pe.tr