Petr Slezák 16.4.2010

    Jít příkladem. Tak u toho se ještě zdržím. Nedávno jsem potkal jednoho známého. Delší čas jsme se neviděli. Chtěl jsem mu něco říct a svém půstu, cvičení ... Kamarád mě přerušil: já vím. Já to VŠECHNO vím. VŠECHNO jsem o tobě slyšel. Já tě DOBŘE znám. I mí kamarádi tě znají. Jeho kamarádi ??? Na vexláky nemám moc dobré vzpomínky. Když jsme se loučili, dodal: ale vypadáš MOC dobře. Díky

15.9.2007 7 mesicu po 1. mrtviciautor blogu

     Vlastní stín tě vždycky dožene. Je vlastně pořád vedle tebe.

     Lidé, které mě neznají, přijdou a chtějí pomoct (slovem, povzbuzením, nadějí...). A "vlastní" ??? Nějak to nejsou schopni "překousnout". Toho znám už tolik let... Asi bude platit ono: nikdo prorokem ve svém městě (nebo státě, nebo doma ???).

     Ano, ano. Můj život nebyl, věru, nijak svatý. Po roce 2000, díky mnoha změnám, už se to začalo trochu měnit. Asi to, ale bylo málo a tak jsem byl sražen fyzicky i psychicky "doslava na kolena" (možná i níž). BÁC !! Po roce se proberu a znovu: BÁC !! Druhá pecka "do hlavy". A pak (jak se říká) do třetice: BÁC !! Soukromý život v troskách, vztahy v troskách o financích ani nemluvě. Co teď a co dál ?? Do hlavy by se mohlo vkrádat: Je to opravdu konec ?? Tak to mi nikdy ani trošku nepřišlo na mysl. Celý ten můj proces byl tak dlouhý a tak bolestný. Ale zase TAK RYCHLÝ. Bolest jsem přijímal, notně jsem ji taky rozdával ostatním. Rodina a okolí, ti trpí vždy nejvíce.

     Poděkování mé manželce Šárce a dětem. Moc jste mi pomohli. Ještě jednou díky. Mám vás rád.

     Před nedávnem jsem musel navštívit banku (neuvedu kterou). Tak vážený pane. Vaše půjčka není splácena a váš současný dluh dosáhl výšky ... korun. KDY HO SPLATÍTE ???

     Hledím na úřednici. Věk (odhadem) asi 40 let, vlasy notně prořídlé, na obou loktech (díky krátkým rukávům) je vidět několik zanícených míst na kůži. Trochu nadváha a je HODNĚ cítit potem (asi ty hormony a přechod). V duchu si říkám: Pro tebe, děvče, není jednoduché udržet se v sedle. Mladí, draví a průbojní ti jistě těžce šlapou na paty.

     Co teď říct ? Co vysvětlovat ? Má představu, jak se člověk cítí po třech mrtvicích. A jak bych všechno rád dal do pořádku ? Má představu, co to je držet půst 35 dnů. Co to je schodit za dva měcíce 27 kilogramů ??? Náhle mě venku zaujme křičící dítě. Mladá maminka hbitě přiskočí a plác, plác. Dítě okamžitě umlká. Tiše se pousměju (nevím, proč za Marie Terezie byly na školách zrušeny tělesné tresty?). Pracovnice banky mě celou dobu sleduje. Je otočena zády a tak scénu s dítětem na ulici NEMOHLA vidět. Mé pousmání se vysvětlila "trochu" jinak. Vy se tomu smějete ? Vám je to směšné ? Odpovím: ale ne, moc humorné to opravdu není. Byl jsem dlouho nemocný, ale teď se tomu všemu začnu pořádně věnovat. Pomalu se zvedám ze židle. Počkejte a kdy to bude splaceno ?? Zeptám se: Kolik času mi dáte, než to půjde k soudu?? Podívá se na mě: ... maximálně tak dva měsíce. Podávám ji ruku a říkám: děkuji, to mi stačí. Nashledanou.

     Vycházím z pobočky a na rohu u Trafiky potkávám maminku s dítětem (toho "zlobila"). Dítě ukazuje mamince nějaký obrázkový časopis a radostně se směje. To "bezstarostné" mládí. Už se těším, až si nic nebudu pamatovat :-)))) (to byl fór...)

     Jak jsou všechny trampoty a bolesti pomíjivé.

     Příjemný den a PEVNÉ KOŘENY :-) pe.tr