nový půst - 1. den (2.2.2010)

     Jak praví klasik:cesty Boží jsou nevyzpytatelné. Ale vše popořádku. Ráno jsem vstal ve 4:30. Jdu do pokoje a začínám cvičit. Asi po 15 minutách se mi několikrát odříhlo. Já hlava děravá, berlu mrazilku jsem si doma zapoměl. Či spíše, zapoměl jsem si vyčistit "bránu jídla ! Asi tři dny jsem to nepraktikoval a hle, hned se to projeví. Když se skláním nad vanou, mimo kyselých šťáv, které jsem očekával se objevuje i rýže, hrášek a zelené fazolky. Nevěřícně do toho dloubu prstem. Vše je ve velmi sytých barvách. Sakra, sakra, copak se stalo. No nic, jdu cvičit. Nějak nejsem ve své kůži. To je však vůbec nic, proti zbytku dne.

     Přibližně 7:30 klepu na ordinaci. Otevírá mi sestřička. Pojďte dál pane Slezák vítá mě srdečně. Pojďte dál, paní doktorka chce s váma mluvit. Vcházím do ordinace a usedám na židli. Tak jak se vám daří, stále dieta ? Naprosto otevřeně ji informuji. Cítím se velmi dobře, tržím půst 33. den, shodil jsem 20 kg, po 30. dnu jsem dostal k "nějakému" zlomu. Zdálo se mi při cvičení, jako bych létal. Sleduji její prstoklad u počítače. No tak shodil jste 20 kilo, takže to je normální, že se vám zdám že jste lehký. A jaký máte tlak ?? V klidu odpovídám: Ráno jsem měl 154/103. (Ráno jsme totiž seděli kolem šesti ráno s manželkou Šárkou a ona říká: tak ukaž ten tlakoměr. Měl jsem tlak 154/103.) No tak se vysvlékněte do půl pasu a já si vás prohlédnu. Stetoskop (nebo jak se to jmenuje) a ... zepředu,zezadu, dýchejte zhluboka ... Nó, tady je to čisté, tak ukažte ten tlak. Balónek se nafukuje, odpouští a znovu přifukuja a verdikt: tak ten tlak je velice špatný. Rálo jsem se měřil a byl v pořádku. Teď máte 180/120. Takže toto si já na triko brát nebudu ! Chvíli klepá na počítači a z tiskárny vychází A4 hustě popsaná čísly a tabulkami. Papír mi pokládá přede mě na stůl a říká. Tady to podepište ! Tak s tím problémy nemám a papír podepisuji a nechávám ležet vedle sebe. Chvíle ticha a já se osměluji. A mohla byste mi dát kopii toho, co jsem podepsal ? Jakou kopii ? No toho "zdravotního záznamu", který to leží vedle mě. No tak to není problém. Chvíle klepání a z počítačové tiskárny vyléza další popír. Pokládám oba papíry vedle sebe a dívám se na ten druhý.Má jen několi řádků (máte ho naskenovaný na obrázku). Já ale myslím kopii toho, který jsem podepsal. A který jste podepsal ?? Paní doktorko (a ukazuji na oba papíry, které leží přede mnou na stole). Vezme do ruky první, ten podepsaný a říká. Nó, všechno tam psát nemusíme, ne. ???????? Jak nemusíme, já vás žádám, ať mi zkopírujete na kopírce tu první zprávu.To vám dávat nebudu. Jak nebudete ?? Já vás žádám o ten papír. Ne, ten vám nedám. Vztávám ze židle a hledím jí do očí. Tak v tom případě se nemáme o čem bavit, přeji vám,  ať se vám daří a nashledanou. Odcházím z ordinace a začínám se oblékat k odchodu. Sestřička mě sleduje a říká. Pane Slezák, ještě tu krev a tu moč. Safra porte, to jsem úplně zapomněl!!! Super !! Tak pro výsledky si zajdu a stejnak budu vědět, jak to mám s tou kyselinou. Úplně jsem si vydechl. Následuje odběr krve, moč jsem přinesl z domu ve skleničce. Sestřička vše připravuje. Tak to je všechno, můžete jít domů. Běžně jsem si chodil na kliniku sám, obešel jsem oak známé a po hodině jsem si vyzvedl sám výsledky. Navrhuji: já si tam zajdu sám a za hodinu vám je přinesu. To nebude třeba, paní doktorka to pošle kurýrem, ať nemusíte běhat po celém městě. Ale mě by ty výsledky zajímaly. Sestříčka: paní doktorka to nechce. Do tváří se mi dere rudá barva. Co nechce ?? CO NECHCE ??? Zvedám hlas a vstávám. Podepisuju tu nějaké lejstra, jejichž kopii ani nedostanu, krev si nemůžu odvést na rozbor... Otevírám čekárnu a odcházím.  Rudý vzteky se rozhlížím po čekárně na vyjevené pacienty. (asi jsem dost zvednul hlas). Teď bych mohl vraždit !! Rozhlížím se po čekárně. Na nástěnce jsou letáky prodejců léčiv. Jeden mě zaujal a čtu. (Nevím, jestli tu bude přesně ono, ale obsah je stejný). 100 typů léků pro každou vaši bolest, 100 roků zkušeností s výroby léků, 100 zemí světa, kde naše léky můžete koupit. Rudnu ještě více, zapomněl jsem všechna slušná slova. Tak to si za rámeček nedáte. Hned to dám na internec. Sahám pod bundu pro mobil a chystám se leták vyfotit.

ALE ...

náhle mi ruce ztěžknout a v hlavě mi vyvstane: A komu tím prospěješ ??? Vytahuji ruku z bundy, ohlédnu se na pacienkty, a s úsměvem "nashledanou" odcházím. Hlava jede na plné obrátka. Kde soudruži z NDR udělali chybu ??? Sestupuji po schodech a u dveří se zastavuji. BINGO !!! Já věděl, že to má nějaké racionální řešení !!! Jak je to prosté !!! .....

A to je první část "mého" vyšetření.

Chce se mi spát a jsem TAK unavený. Je 00:48 (na mobilu). Dodělám opravu chyb, hodím tam to fota a zítra budu pokračovat. Předpokládám, že v 17:00 vydám druhou část.

Přeji pevné kořeny a příjemné sny :-) pe.tr 

Nejde mi ten obrázek uložit, rezignuji, zveřejním ho zítra. KONEC