něco o mě (2. díl)

"Zavalen" žádostmi o nějaké info o mě, souhlasím a pootvírám své soukromí :-))))) Ve zkratce: už od mládí jsem chtěl být horníkem a hrál jsem si v uhláku. Pro dříve narozené: ... příbuzné v zahraniční nemám, s náboženskou otázkou jsem vyrovnaný.      Ale vážně: Otec tragicky zahynul (bylo mi 5 let). Matka zůstala  jen s námi, nového přítele domů nepřivedla. Postupně se začala víc a víc obracet ke kostelu (jižní Morava se nazapře). Začali jsme (ač to nebylo jednoduché) chodit do kostela. Do svých 14-ti let jsem hovořil jen o tom, že půjdu studovat na kněze. Skupina mladých, která se kolem místecké farnosti utvořila, mě velmi oslovila. Zároveň zde působila (kolem místecké farnosti) skupina Junáků (skautů). Mladý muž (asi 18 let) Láďa P, trochu nesmělý, tichý, ale VELMI chytrý, co se týče bylin, vázání uzlů, rozdělávání ohňů a jiných POTŘEDNÝCH znalostí. Vlastně můžu v klidu říct: Můj první guru. (Maminka samozřejně byla PRVNÍM činitelem).

s maminkouarchiv autora

     Můj tchán vždy říkával: Musíš věřit, že jsi zasil něco, co má dobré základy a vyroste. (Napadá mě podobenství O hořčičném senínku, či O zrnu). Měj jsem ho (myslím tchána) MOC rád. Skutečné hodnoty člověk pozná až po letech a většinou, až dotyčný umře. Potkat se s ním dneska !! To by byl rozhovor !!

     Stejný přístup měla i moje maminka. Položila dobré základy a čekala, co vyroste. Neměla to snadné. Mladá zralá ženy se dvěma malými dětmi a vdovským důchodem (asi 180 Kč). Vím, že měla i nabídky od mužů (převážně z okolí kostela). Později začala navštěvovat Řád Milosrdných sester Karla Boromejského a po čekací době (myslím, že 8 let) a po udělení vyjímky od papeže (chcete-li Svatého Otce), vstup umožněn jen svobodným a bezdětným, jí bylo umožněno do Řádu vstoupit. VĚČNÉ SLIBY. Slib daný BOHU.

     Často jsem s ní probírali různé věci. (navštívít rodinu mohla 1x za rok na týden, po roce 1989 ZMĚNA: 2 týdny 1x za rok :-)))). V mladším věku - zapálená katolička. (Nevím, zda-li použít ortodoxní). Rád jsem ji škádlíval. Například: Jednou jsme seděli spolu u televize, byl puštěný nějaká rádoby diskuzní, POLITICKÝ pořad. Maminka na to chvíli hledí a pak se ptá: A to je který politik ? Odpovídám: To je pan Grebeníček. A dodávám: on je z KSČM. Maminka na chvíli svraští obočí a pak přez zuby procedí: Ale běž, ty pjantalo jeden !!! (krásný výraz). Obracím se na ni a říkám: Jak můžeš takhle mluvit. Přece víš, že KAŽDÝ člověk je tvůj BRATR. Maminka chvíli uvažuje a pak diskuzi uzavírá: TEN NE !!!

     O tom, že vztahy nebyly jednoduchá, svědčí i to, že mi nepřišla na svatbu. Nebyla se schopna s tím vyrovnat. A na základě určitých "neshod" nám pak provedla nejednu TAŠKAŘICI :-).

     Léty se její zapálenost omílala. Slovy písně: ...čas, ten otupí i ostrý břit ... (myslím pan Zmožek ???) Jednak věk a jednak zdravotní problémy. Sedíme vedle sebe a hledíme na sebe. Je ticho. Každý ví své, slova netřeba. Děkuji maminko.

     Všem příjemný den, pevné kořeny a mnoho lásky (té není nikdy dost). :-) pe.tr