LIDL ? Správná volba !

Chvála hypermatketů aneb všeho moc škodí. Možná se mnou nebudete souhlasit, ale moc se mi líbí v marketech. Zdá se mi, jako bych se ocitnul v jiném světě. V "Jiříkově vidění". Vše k dospozici. Nakupující před sebou valí košíky a nakládají záloby neuvěřitelných objemů. Že by nakupovali pro celou ulici ????

U dveří se choulí stařeček s hůlčičkou a ptá se mě: pane, můžete mi poradit, kde najdu rohlíky ? Ukazuji na regál. Vybírám si z ovoce dvě jablka a odcházím k pokladně. Rozhlížím se po pokladně a ani si nevšimnu, že za mnou stojí stařeček. V košíku několik igelitových sáčků s rohlíky. Zvykl jsem si na nic nereagovat a tak se na sebe jen usmějem a kývnem. Když projde kolek pokladny zastavuje se a dává se do řeči. Vyslechnu si jeho příběh a chystám se k odchodu. Stařeček zakončuje svůj příběh: nikoho nemám, děti žijí v Anglii a Austrálií, manželka už nežije. Chci ho potěšit a tak dodávám: a máte s nima kontakty ? Ne, už pět let o nich nevím. Uvažuji? tak to je smutné. Dědeček mě vytrhne z přemýšlení: ... a nechcete za mnou někdy zajít na návštěvu ? Než cokoli odpovím, vysvětluje mi, kde bydlí a dodává: stavte se kdykoli, já jsem doma pořád.

Několik dnů jsem si na setkání ani nevzpomně, ale ...při procházce jsem se ocitl na ulici, kterou jsem znal. Okamžitě jsem si vzpomněl na dědečka a uvažuji: co asi dělá ? Procházím kolem domku a jsem doslava "přitáhnut" k domku. Chvíli hledám zvonek a protože tu žádný není, otevírám branku a vcházím. Na boku domku je malé zahrádka s několika ovocnými stromy a mezi nima, na dřevěné lavičce, sedí on. Když mě uvidí vstává a na tváří se objevuje úsměv: vítám tě, jsem rád, že jsi přišel, čekal jsem tě. Usedám vedle něho a koukám na knížku vedle. K. Pollak: Žádná setkání nejsou náhodná. Podává mi knihu: tu jsem nachystal pro tebe. A podává mi ji. S díky odmítnu: to znám, to jsem četl. Zeptá se: a rozumíš jí ? Chvíli uvažuji a dodávám. Tak snad jo. (Ale moc jistý si nejsem).

Je mi tak povědomý, ale jako bych měl oči potažené mlhou. Uvažuji, kde jsem se s ním setkal (mimo ten market )??? Náhle otevírá druhou knihu a začíná z ní číst. Hledím na text a vůbec mu nerozumím. A náhle si všimnu a pochopím. V knize si ukazuje ukazováčkem s dlouhým nechtem a poslední článek je úplně otočený od čtení. NE, vytlačuji ven vzpomínky. To je nesmysl. To musí být nějaký nejapný sen !!! Vždyť já ho znám. Ale jak dlouho jsem ho neviděl. Minimálně 35 let. A že jsem si na něho i občas vzpomněl ...

Všimne si mého úleku a zavře knihu. Na modrám obalu je skoro "švabachem" napsáno: OVIDIUS. Je to on ! Na 100% to musí být on. A zase mi předčítá z originálů filozofy, jako tenkrát, když mi bylo šestnáct ...

Podívá se na mě a říká: Za tu dobu, co tě znám, jsi prožil pěkný kus života. Je ti padesát a jsi připravený šířit pravdu a pomáhat lidem. Věnuj se tomu, k čemu jsi byl určen. Rozšiřuj světlo mezi lidi.

Hledím na něho a uvažuji: co může o mě vědět ? Skutečně mě zná a ví kdo jsem ?

Přeruší mlčení a říká: jdi domů a mysli na svůj úděl. Pojď, já tě vyprovodím. Odcházíme k brance a v hlavě mám pěkný zmatek. Jsem tak pragmaticky založený, nějací andělé a jiné "nesmysly" ... Vše se snažím rozumně vysvětlit ... a zatím se mi zdálo, že se to celkem daří.

U branky se zastavuje a ještě více mě rozhodí: ... a nebo sis myslel, že na vše, co jsi zjistil o lidském těle, jsi přišel sám a náhodou ? Stal jsi se součástí a proto chápeš. Podávám mu ruku a dodávám: ... a teď už nechápu vůbev nic. Ruku mi nepodá, jen se lehce ukloní: šetři energiíí. Zavírá branku a odchází.

Ubírám se k domovu a hlava "jede". Sen nebo skutečnost ??? Jaká součást a čeho ??? Nepomohla by mi nakonec ta návštěva na psychiatrii ??? Uvažuji o dalším delším půstu. Ten mi VŽDY pomohl. Uvidíme zítra, už se na něho těším, co mi přinese.

Všem přeji dobrou noc a příjemné sny

JÁ, PE♥TR :-)