Jsem ...

Potkal jsem ho asi po patnácti letech. Kdysi dávno s námi cvičil tai-či ve Frýdku u Michala Poledníka ...

     Přišel tenkrát "kouknout se", jak takové cvičení vypadá. Pozorně sledoval každý pohyb a na závěr pozorně poslouchal každé Michalovo slovo. Několikrát byl s námi cvičit. Jednou po cvičení jsme spolu seděli v čajovně. Rozhodl jsem se, Petře, že přestanu na vaše cvičení chodit. Nic mi to nedává. Chvíli uvažuji a pak se ptám: A co jsi od cvičení očekával ? Uvažuje ... Něco ... něco ... vlastně sám nevím co. Usměju se. Tak to tvoje očekávání se ti přesně splnilo.

     Bydlí v zahradním domku. Půjčil mu ho strejda. Krátká prohlídka domku i zahrádky (myslím) prozradila vše. V domku šílený nepořádek, oblečení poházené po zemi, zbytka jídla, plastové krabice od levného vína ... venku to samé: ovocné stromy skoro k vykácení, záhony se zeleninou nepoznatelné, jezírko pod svahem se změnilo v zapáchající kaluž. Vracím se ze spodní části zahrady a pod vlivem obhlídky na mě padla tíseň. Pocit jako po infarktu, povoluji si límec u košile a zhluboka dýchám: klídek, klídek, trochu vydýchat ... Přesunuli  jsme na terasu (mezi spoustou starého karaburdí), usedli jsem na dvě židličky, známý postavil na stoleček dvě skleničky (předtím je vytřel tričkem) a uchopil do ruky krabici od vína, že nám naleje. Odsunu svou skleničku bokem: Děkuji, zaději bych si dal trochu vody. Známý si naleje víno, mi vodu a podává mi do ruky knihu. Chtěl bych, abys ji přečetl a řekl mi můj názor. Vzal jsem knihu do ruky a zvolna listuji stránkama. Pak se kouknu na obsah, předmluvu a info o autorovi. Podávám ji zpět a říkám: pěkná kniha a hodně zajímavá. Známý se na mě podíval a říká: já myslel, že si ji ode mě půjčíš ? Netřeba. To co jsem v knize četl mi k její pochopení stačí. Chvíli mlčíme. Známý několikrát usrkne vína a pak přeruší mlčení: Já už ji studuji několik let a stále v ní objevuji nové a nové věci. Usměji se: to jsem rád, že tě taková kniha oslovila. Uchopí do ruku knihu a nahlas čtu: JÓGA je čistota. Čistota vnitřní i venkovní. Je to čistota duše, čistota těla a čistota okolí. Zavírám knihu. Možná jsi měl začít předmluvou a trochu se zamyslem na ní.

     Dopíjím vodu, podávám mu ruku a s pozdravem "AHOJ příště..." se chystám k odchodu. Známý se postaví těsně vedle mě a zaprosí: neodcházej ještě. Je toho tolik, co bych ti chtěl říct, moc dobře se vedle tebe cítím ... usměji se: Rád bych se u tebe zdržel déle, ale ... (hledám slova, ať moc neurazit), cítím se u tebe nějak ... nějak ... stísněně.

     Odcházím a uvažuji: Jak velký rozdíl je mezi Chci být a Jsem. I když, jistě, je to první část cesty. Jen vydržet a jít dál ... vy-dr-žať :-)

     Příjemné úterý všem :-)

     Petr Slezák :-) (svého času) Fryděk-Mistěk