5.8.2010, 2.díl dne - pe.tr :-)

Byl jsem tak ospalý. S lérařem jsme se dohodli, že do 20:00 hod. mě propustí domů. Po nemocnici mě začali vozit na kolečkovém křesle. Jedno vyšetření, druhé vyšetření. Skoro usínám. Na interně, jelikož jsem cítíl, že usínám, jsem se zmínil, že mám dohodu, že v 20.00 budu doma, se situace zcela otočila. Po ostré výmeně názorů jsem "poučen" o nutnosti boje o můj život. Tiše konstatuji: tak mě, prosím, nechejte umřít a připojuji svou žádost: PROSÍM, nechte mě  jít domů. No to nemůžu, musíme vás vyšetřit. Opakuji svou žádost CHCI JÍT DOMů.

Lékařka chvíli klepá do počítače: ... napaden 2 muži pěstí ... dg: ... A pak je připsáno: Pro akceleraci art. hypertenze, která trvá i po podání 25 mg tensionimu (takže jsem ho dostal potřetí) odeslán ke korekci na IPA. Na IPA TK 180/125 (ten mi klesnul), dle pacienta sy bílého pláště, říká, že to rozcvičí, odmítá další terapii, nastavení medikace. Je po CMP, léky žádné nebere. I přes opakované poučení podepisuje negat. revers. Dimitovám v dopravy manželky. Jméno, podpis, razítko. Pár podpisů a jsem volný.

     Lékař mi ke zprávě dopisuje: zítra se dostaví do nemocnice v Ostravě Porubě na vyšetření ... Předává mi CD. Zde vám předávám vaše snímky. Až pojdete do Ostravy, vemte vše tebou. Na zprávu připisuje věto o podepsání reversu.

      Pak se na mě podívá a zeptá se: půjdete tam ? ANO, slibuji. Pokyvuje na mě a usměje se: přeji vám hodně štěstí a držte se. Odpovídám: Moc vám děkuji za mou péči.

     Na chodbě uvažuji: proč jsou obě medicíny tak rozdílné ? Proč ta nevraživost ? No jistě !! Jin a jang. Černá a bílá. Každá je jiná a přesto jsou NEDÍLNOU součástí celku. Je třeba je rozmíchat na šedou

     Po návratu domů jsem si šel lehnout, ale do rána jsem neusnul. Asi 3 hodiny jsem ředil krev. Celé své vlastní cvičení (asi 1,5 hod) jsem si ještě přecvičil v posteli v hlavě. Tak to je pěkně obtížné. Trochu mě to překvapilo.

     Do svého systému jsem začal zařazovat propojení obou medicín. Hledím na prézdné listy. Pořádal jsem svou mysl o přístup k univerzálnímu vědomí. Ledy povolily. Vše se daří psát. Hledím na hustě popsané listy (4xA4) a pročítám si své zápisky. Pak poprosím svou paměť, aby si vše pamatovala. Papíry roztrhám na drobné kousky a splachuji je do WC. NIC SI NEZAPISOVAT, VŠE MÍT V HLAVĚ.

     Uléhám do postele, krátce poděkuji za příjemný den a poslouchám počítání vlastního dechu.

     KONEC 2.dílu dne.

     Přeji všem příjemný den a hodně lásky - pe.tr :-)