Jak jsem potkal brouky (Díl XVI. - Plzeň - Zábělá)

Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.

Za poznání, že je broučí a obecně hmyzí svět nesmírně bohatý a skrývá se v něm spousta krasavců okem leckdy takřka nepostřehnutelných, kteří vyniknou jako šperky teprve v objektivu šikovného fotografa s kvalitním vybavením a bezmeznou trpělivostí, za toto poznání vděčím svému synovi Jakubovi.

S jeho svolením se pokusím sérií blogů, v nichž jeho fotografie oději slovy, přiblížit krásu tvorů maličkých, leč všudypřítomných. Pro zachování jistého řádu zveřejním v každém dílu zajímavosti z jedné konkrétní lokality.

Zábělá - pro znalé Plzeňany místo stále legendární.

V dobách někdejšího mocnářství i za 1. republiky nejnavštěvovanější přírodní lokalita, oblibou překonávající Bolevák či Borský park. Sem směřovaly tisíce plzeňských turistů na nedělní výlety, zde se slavilo nebo jen tak pilo, samozřejmě pivo z plzeňských pivovarů. Dnes už jen skromňoučké zbytky staveb blízko bývalé železniční zastávky nesměle vypovídají o zaniklé slávě výletní restaurace s velkou verandou a venkovním posezením pro stovky hostů.

Ale nechme historii historikům a podívejme se, co Zábělá nabízí dnes.

PR Zábělá zahrnuje dosti velké, značně protáhlé území, do něhož patří původní výletní lesopark se starými stromy pamatujícími dávný ruch, strmé severozápadně orientované svahy údolí Berounky a pod nimi pobřežní louky táhnoucí se podél řeky. A když se sem člověk vypraví v horkém létě, neví, kam dřív koukat a co dřív fotit.

Malý krasavec přivábený čerstvou dubovou mízou:

Lesknáček - Cryptarcha strigata

Lesknáčky se to na místě nabízejícím lákavou pochoutku jen hemžilo:

Lesknáček - Soronia grisea

Zajímavý brouček specializovaný na jilmy. Vzhledem k ročnímu období jde už o jedince z nové letní generace:

Bělokaz - Scolytus multistriatus

Střevlíčkové jsou strašně rychlí. První našemu objektivu hravě unikl, ale druhý se nechal pochovat v klobouku:

Střevlíček měděný

Jeden z nejhojnějších a nejmilejších tesaříků, setkání s ním vždy potěší:

Tesařík skvrnitý

Další krasavec mezi tesaříky, který navíc dobře ví, na jakém barevném pozadí vynikne:

Červenec je mimo jiné čas páteříčků, louka jich byla plná:

Páteříček žlutý

Krytohlav si pro své taškařice vybírá hvězdnicovité květiny:

Krytohlav hedvábitý

Název nepřehání - tahle mandelinka je opravdu nádherná. Barevně je velmi proměnlivá a najdeme ji především na hluchavkovitých rostlinách:

Mandelinka nádherná

Dravé slunéčko na lovu postupuje k nic netušící kořisti:

Slunéčko sedmitečné a jeho kořist

Dospělec vypadá nenápadně a mírumilovně, jeho larvy jsou ale dravci, živící se kokony blanokřídlého hmyzu, třeba pilatek:

Kovařík - Prosternon tessellatum

Jeden z našich největších oblíbenců se vyskytuje i v Zábělé. Tenhle hezky pochoduje přímo před objektivem, další se ukrývali ve výletových otvorech:

Roháček bukový

Pobřežní louka jich byla plná - co krok, to startující hejno vyplašených sarančat:

Saranče bělopruhá

Naopak velkých kobylek bylo na louce poskrovnu:

Kobylka zelená

I škůdce může vypadat hezky, třeba tahle ploštice. Angličané ji přiléhavě nazývají "tortoise bug":

Štítovka obilní

Hmyzí akrobati - v tomhle krkolomném propletenci dokáží i létat:

Vážka ploská

Krásná a vzácná - jedna z vážek zapsaných na červeném seznamu:

Klínatka vidlatá

Hojný, všeobecně známý, na zahradě či na poli nevítaný. Ale pózuje tak vzorně, že jsme ho vzali na milost:

Bělásek zelný

Teplomilný, v ČR kdysi velmi vzácný druh, jehož zástupce dnes potkáme leckde, třeba právě u Berounky:

Křižák pruhovaný

Obojživelníci nejsou prvotním předmětem našeho zájmu, ale když si taková žabka královna ustele ve stromu ...

Ropucha obecná ve stromu

A zůstaneme v západočeské domovině. Rokycany a okolí - materiál z nesčetných výprav čeká na zpracování a prezentaci (XVII. díl a následující)