Jak jsem potkal brouky (Díl XCIX. - Rokycany 34)

Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.

Za poznání, že je broučí a obecně hmyzí svět nesmírně bohatý a skrývá se v něm spousta krasavců okem leckdy takřka nepostřehnutelných, kteří vyniknou jako šperky teprve v objektivu šikovného fotografa s kvalitním vybavením a bezmeznou trpělivostí, za toto poznání vděčím svému synovi Jakubovi.

S jeho svolením se pokusím sérií blogů, v nichž jeho fotografie oději slovy, přiblížit krásu tvorů maličkých, leč všudypřítomných. Pro zachování jistého řádu zveřejním v každém dílu zajímavosti z jedné konkrétní lokality a občas si pro zpestření dopřejeme speciální téma.

Opožděná zima už přece jen nastupuje, sáhneme tedy opět do archívu.

Kapkovitý drabčík Sepedophilus immaculatus je příbuzný s druhy, kterých jsme měli hned několik v jednom z minulých dílů. Byl usazený na spodní straně plesnivého dřeva:

Drabčík – Sepedophilus immaculatus

Nezaměnitelný člunotvárník čtveroskvrnný už se v blogu vícekrát objevil. Na téhle fotce dobře vidíme oči:

Člunotvárník čtveroskvrnný

Následují mršníci. Dendrophilus punctatus má zajímavě tvarované tělo, celé pokryté malými tečkami. Seděl na sloupu trochu mimo rozumný úhel záběru, proto se nedal lépe zachytit a nakonec stejně při focení spadl:

Mršník – Dendrophilus punctatus

Druhý z mršníků, Paromalus flavicornis, se vyskytuje pod kůrou mrtvých stromů, kde jeho dravé larvy loví larvy jiných druhů hmyzu:

Mršník – Paromalus flavicornis

Anidorus nigrinus vzhledově připomíná květiníky, ale patří do jiné čeledi. Vyvíjí se ve starém, plesnivém dřevu:

Anidorus nigrinus

Houbožrouta Mycetophagus quadripustulatus neboli houbožrouta čtveroskvrnného (oficiální český název ale nemá) také najdeme na plesnivém dřevu:

Houbožrout – Mycetophagus quadripustulatus

Stehenáče nahnědlého běžně potkáme v létě na květech, tenhle je ovšem focený v noci. Charakteristická ztluštělá stehna bychom u našeho exempláře hledali marně, ta jsou znakem samců a na fotografii je samice:

Stehenáč nahnědlý

Eucinetus haemorrhoidalis z čeledi Eucinetidae má poněkud podezřelé jméno, ale potížemi, které název evokuje, zřejmě netrpí. Žije v tlející rostlinné hmotě a najde se také na různých houbách. Se svými zhruba 3 až 3,5 mm délky patří k větším zástupcům čeledi, jejíž největší druhy dosahují délky 4 mm:

Eucinetus haemorrhoidalis

Lesknáček podlouhlý chvilku před focením zrovna přistál na zdi nebo se naopak chystal odletět, koukají mu totiž křídla. Už jsme ho v blogu také měli, je to lovec larev kůrovců:

Lesknáček podlouhlý

Nyní si dopřejeme pár nosatců. Nejprve detail hlavy listopasa temného, který trochu připomíná jezevce. Tento nelétavý druh se vyskytuje v zahradách na okrasných rostlinách a příležitostně škodí i na kulturních plodinách:

Listopas temný

Další škůdce, klikoroh borový. Byl přesně tam, kde bychom ho hledali - na borovém dřevu:

Klikoroh borový

Dva nosáči tankují super? Spíše to vypadá na přátelské poklábosení. Zelený fešák vlevo je Hypera nigrirostris, který se živí na jeteli lučním. Existuje i v hnědé formě. Kolegu vpravo jsme nedokázali určit přesně, jde každopádně o nějakého krytonosce:

Dva různí nosatci

Hezký detail mandelinky obecné. Setkat se s ní můžeme po většinu roku - od jara do podzimu, zpravidla pochoduje po zemi. Nožky samců mají dost rozšířené chodidlové články, které vypadají jako přísavky:

Mandelinka obecná

Pohrázník černý se jako jeden z mála hmyzích globetrotrů rozšířil z Evropy do Severní Ameriky. Častější je opačná situace, kdy naši faunu obohacují druhy z Ameriky importované, jako mandelinka bramborová nebo vroubenka americká. Pohrázník je dravec o velikosti zhruba 1 -1,5 cm, který se živí vším, co mu přijde do cesty - mimo jiné chvostoskoky, roztoči, dokonce i žížalami:

Pohrázník černý

A nakonec hned dvě můrky - vlevo je pernatuška a napravo jarnice. Pernatuška, připomínající nějaký Leonardův nebo Lilienthalův prototyp, se vyskytuje prakticky po celý rok. Ve dne sedí nehnutě na zdech a podobných místech a za tmy létá. Jarnice je také noční druh, jejíž larvy žijí na široké škále rostlin - od dubů přes lísku až po jabloň:

Jarnice ovocná + Pernatuška svlačcová

Téma příštího - jubilejního - blogu ještě promyslíme (C. díl)