Jak jsem potkal brouky (Díl LXXXXVIII. - Rokycany 33)

Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.

Za poznání, že je broučí a obecně hmyzí svět nesmírně bohatý a skrývá se v něm spousta krasavců okem leckdy takřka nepostřehnutelných, kteří vyniknou jako šperky teprve v objektivu šikovného fotografa s kvalitním vybavením a bezmeznou trpělivostí, za toto poznání vděčím svému synovi Jakubovi.

S jeho svolením se pokusím sérií blogů, v nichž jeho fotografie oději slovy, přiblížit krásu tvorů maličkých, leč všudypřítomných. Pro zachování jistého řádu zveřejním v každém dílu zajímavosti z jedné konkrétní lokality a občas si pro zpestření dopřejeme speciální téma.

Zima je zatím mírná, proto se dnes můžeme pokochat vesměs čerstvými úlovky z Rokycan.

Jako první předstupuje zimující střevlík vrásčitý, který se skrýval pod odchlíplou kůrou padlého kmene:

Střevlík vrásčitý

Zimujícího mrchožrouta černého lze najít skoro v každém pařezu, kde jich někdy pospává i více pohromadě:

Mrchožrout černý

Pohledný drabčík patří do podčeledi Omaliinae a je pravděpodobně příslušníkem rodu Phyllodrepa:

Drabčík – rod Phyllodrepa

Vzácné, kriticky ohrožené drabčíky Bolitochara lucida jsme představili v předchozím blogu. Zde je pohromadě celá skupinka na houbami prorostlé kládě:

Drabčík – Bolitochara lucida

Drabčíka Xantholinus linearis vídáme hodně často:

Drabčík - Xantholinus linearis

Pravidelný úlovek konce zimy nebo začátku jara, Tachinus subterraneus s velice výraznými oranžovými skvrnami. Ještě mu čouhá zpod krovek křidýlko, asi zrovna přiletěl:

Drabčík – Tachinus subterraneus

Na světlo Boží vylezli i lanýžovníci, pravděpodobně druh Catops picipes. Tento brouček působí dost netečně, ale ve skutečnosti je hodně plachý a při vyrušení ladně odlétá:

Lanýžovník – Catops picipes

Trochu smutná fotografie. Slunéčko východní je porostlé parazitickou houbičkou z čeledi roztřepenkovitých a zdravě rozhodně nevypadá:

Slunéčko východní

Portrétem pýchavkovníka Mycetina cruciata navazujeme na předchozí díl. Je to náš dosud nejlepší záběr tohoto druhu a na titulní fotografii blogu rozhodně patří:

Pýchavkovník – Mycetina cruciata

Cariderus aeneus, druh z Červeného seznamu, bývá řazen k živočichům teplomilným, my ho však z nějakého důvodu vídáme jedině v zimě. Zachycený exemplář má na sobě několik roztočů, kteří mu zřejmě neškodí, jen využívají možnost bezplatné projížďky:

Cariderus aeneus

Teplo vylákalo z úkrytů i ploštice. Zaznamenali jsme několik všudybylek – vroubenek amerických, usazených na zdech:

Vroubenka americká

Štěnicí ptačí jsme se zabývali nedávno. Připomeňme si, že od štěnice domácí se liší tím, že je chlupatá a v domácnosti na ni narazíme dost vzácně. Tenhle vypasený kousek jsme objevili nedaleko vlaštovčích hnízd, která jsou momentálně prázdná. Štěnice tedy nejspíš vyrazila do světa hledat zdroj obživy, případně jiné zimoviště:

Štěnice ptačí

Mravenec otročící je pojmenován v souladu se svým údělem. Jako druh je málo agresivní a jiní mravenci využívají jeho dělnice coby otrokyně při stavbě svých vlastních hnízd:

Mravenec otročící

Skoro bychom v tom defilé čerstvých úlovků zapomněli, že je zima. Na závěr si tedy dopřejeme pohled na neobvyklou dvanáctičetnou vločku ...

Vločkové hodiny

... a pozoruhodný krystalický útvar, který vypadá uměle, spíše jako dílek nějaké skládačky, je však přírodní. Jeho zachycení bylo dílem naprosté náhody. Barevný efekt není pouhý vnější odlesk nebo barevný film na povrchu, ale výsledek poměrně složitého optického jevu, který souvisí s vnitřním uspořádáním této vzácné vločky:

Vločka – UFO

Také příště se podíváme na rokycanské úlovky (XCIX. díl)