Jak jsem potkal brouky (Díl LXXXXII. - Rokycany 29)

Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.

Za poznání, že je broučí a obecně hmyzí svět nesmírně bohatý a skrývá se v něm spousta krasavců okem leckdy takřka nepostřehnutelných, kteří vyniknou jako šperky teprve v objektivu šikovného fotografa s kvalitním vybavením a bezmeznou trpělivostí, za toto poznání vděčím svému synovi Jakubovi.

S jeho svolením se pokusím sérií blogů, v nichž jeho fotografie oději slovy, přiblížit krásu tvorů maličkých, leč všudypřítomných. Pro zachování jistého řádu zveřejním v každém dílu zajímavosti z jedné konkrétní lokality a občas si pro zpestření dopřejeme speciální téma.

I v tomto blogu předkládáme dosud nepublikované fotografie z rokycanského archívu.

Detailní pohled na drabčíka Siagonium quadricorne a jeho rohy. Být menší, nechtěli bychom se dostat do jeho blízkosti:

Drabčík – Siagonium quadricorne – samec

Tesaříka skladištního už jsme uvedli na scénu několikrát, ale na jeho hlavu jsme se takto zblízka dosud nepodívali:

Tesařík skladištní

Potemníka Uloma cullinaris najdeme pod kůrou starého plesnivého dřeva, zejména na borovicích, ale i v listnáčích. Dost připomíná potemníka obecného, je ale menší, červenější a v bytě ho nepotkáme:

Potemník – Uloma culinaris

Skupinka trojáčů Tritoma bipustulata uhnízděná na typickém stanovišti - na choroši. Často jich takto nacházíme celé kolonie:

Trojáč – Tritoma bipustulata – skupina

Další partička, tentokrát chřestovníčci obecní. Náš nejrozšířenější škůdce chřestu ukazuje v plné kráse sebe sama i své zhoubné dílo. Přezimující jedinci hned na jaře osidlují mladé výhonky chřestu a znehodnocují je:

Chřestovníček obecný

Vyklenulec Cytilus sericeus, kterého rozpoznáme podle strakaté kresby na krovkách. Živí se mechy a narazíme na něj na okrajích cest, na loukách a stráních. V určovacím klíči je uvedena zajímavost ohledně jeho rozmnožování: V nížinách se rozmnožuje partenogenezí, takže veškeré exempláře jsou samičky a jen na horách se vzácně vyskytnou samečci:

Vyklenulec – Cytilus sericeus

Nosatec Brachypera zoilus je spíše noční tvor. Chutnají mu různé bobovité rostliny, například jetel nebo vikev:

Nosatec – Brachypera zoilus

Jako by se mimozemšťan hřál v plamínku z motoru svého kosmoletu. Je to ale nosatec dubový, kterého jsme nečekaně našli na zářivé pampelišce. Obvykle se tento brouk opravdu zdržuje na listech dubu a pokud se vyskytne na jiných rostlinách, je to spíše za účelem odpočinku než kvůli konzumaci. Fotografie není aranžovaná, nosatec si na pampelišce hověl z vlastního rozhodnutí:

Nosatec dubový

Lovčice velká, podle silně zkrácených křídel zvaná též lovčice bezkřídlá. Tato ploštice žije na stromech a jak napovídá její rodové jméno i vzhled, je dravá:

Lovčice velká

Podkornice Aradus betulinus už se v našem blogu objevila. Jejích nálezů si vážíme, je to druh vedený v Červeném seznamu jako zranitelný:

Podkornice – Aradus betulinus

Podkornice plochá, latinsky Aradus depressus. Jednu podkornici plochou jsme již prezentovali, to ale byla Aneurus avenius, která s Aradus depressus poněkud nešťastně sdílí český název:

Podkornice plochá – Aradus depressus

Zde je pro srovnání ona druhá podkornice plochá – Aneurus avenius. S předešlou má společné jen české pojmenování, vypadá však úplně jinak a patří i do jiného rodu. Bývá pod kůrou mrtvých listnatých stromů, napadených plísní:

Podkornice plochá – Aneurus avenius

Motýlice obecná má celá křídla zabarvená, zatímco křídla její příbuzné, motýlice lesklé, jsou z poloviny barevná a z poloviny průsvitná. Motýlice jsou spřízněné s vážkami a podle našeho názoru jsou mnohem elegantnější než vážky samotné. Najdeme je u tekoucích vod:

Motýlice obecná

Šípověnka vrbová je můra, která se jako dospělec vyskytuje od května přibližně do srpna. Není živa pouze vrbami, chutná jí třeba i bříza. Její zajímavě „osrstěná“ hlava připomíná hlavu psa nebo koně:

Šípověnka vrbová

A nakonec okáč poháňkový, přítel člověka. Do psa má ještě daleko, jde ale každopádně o živočicha značně přizpůsobivého, který žije v krajině přetvářené lidskou činností:

Okáč poháňkový

Letošních výprav bylo méně než loňských, nadále tedy zůstáváme v archívu (LXXXXIII. díl)